Co nikdy neposílat do cloudu (a jak to ohlídat)

Tenhle díl je krátký schválně. Není to esej, je to seznam, který si můžete vytisknout.

Než začneme: nejde o to, že by poskytovatelé AI byli podezřelí. Jde o to, že odeslání dat je nevratná operace. Co odešlo, odešlo. Smazání konverzace to nevrací, změna podmínek to nevrací a lítost to nevrací už vůbec.

Seznam

1. Přihlašovací údaje. Hesla, API klíče, tokeny, obsah souborů s tajemstvími. Ani „jen abys mi zkontroloval formát“. Klíč vložený do chatu je klíč, který je potřeba zrušit.

2. Zdravotní údaje. Vlastní i cizí. Lékařské zprávy, diagnózy, výsledky. Zvláštní kategorie osobních údajů s odpovídající ochranou.

3. Osobní údaje klientů bez jejich souhlasu. Jména, adresy, rodná čísla, čísla účtů, cokoli, podle čeho jde člověka identifikovat. Když potřebujete s takovým textem pracovat, anonymizujte ho před odesláním, ne v promptu.

4. Nezveřejněné firemní informace. Rozpracované smlouvy, cenotvorba, mzdové podklady, plány, podklady k akvizicím, cokoli, co ještě nešlo ven.

5. Cizí důvěrné materiály. Dokumenty, které vám někdo poslal s tím, že jsou interní. Nejsou vaše, nemáte je co posílat dál.

6. Cokoli pod mlčenlivostí. Když jste podepsali NDA, vztahuje se i na AI nástroje. To, že jde o stroj, na povinnosti nic nemění.

7. Nahrávky a přepisy schůzek, kde nemáte souhlas všech. Přepis porady je osobní údaj všech zúčastněných.

Šedá zóna

Některé věci nejsou zakázané, ale zaslouží si vědomé rozhodnutí:

• Interní zápisy bez jmen. Obvykle v pořádku, ale rozmyslete si, co z nich jde odvodit.
• Kód firemního projektu. Záleží na firmě a na tom, co je ve smlouvě s poskytovatelem.
• Vlastní rozepsaná tvorba. Technicky nic nebrání, ale někdo to takhle nechce.
• Fotky a skeny dokladů. Rozpoznání textu proběhne někde — a s ním jde i všechno ostatní na té fotce.

Pravidlo pro šedou zónu: kdyby se to zítra objevilo veřejně, byl by to problém? Když ano, patří to domů.

Proč pravidla v hlavě nestačí

Protože si je nezapamatujete v tom jediném okamžiku, kdy na tom záleží — ve spěchu, v pátek odpoledne, když potřebujete rychle odpověď. Proto se to musí zařídit technicky.

Filtr, který zastaví omyl

Když máte bránu ze třetí linky, dá se do ní přidat jednoduchá kontrola: než dotaz odejde k externímu poskytovateli, projede se přes vzory. Není to dokonalé, ale zachytí ty nejčastější omyly.

Na co se dívat:

• Rodné číslo: šest číslic, lomítko, tři nebo čtyři číslice.
• IBAN: dvě písmena a dlouhá řada znaků.
• Číslo platební karty: šestnáct číslic, případně s mezerami.
• API klíče: typické předpony jako sk-, ghp_, AKIA.
• Interní značky: cokoli, co vaše firma používá k označování důvěrných dokumentů.

Když filtr něco najde, dotaz nemá tiše přesměrovat na lokální model — má se zastavit a zeptat. Tiché přesměrování vás naučí filtr ignorovat.

Když se to už stalo

1. Nezakrývejte to. Ztráta času je horší než přiznání.
2. Zrušte, co se zrušit dá. Klíče a hesla okamžitě.
3. Zjistěte rozsah. Co přesně odešlo, kdy a komu.
4. Podívejte se do podmínek poskytovatele, jak dlouho data drží a jak požádat o výmaz.
5. U osobních údajů zvažte ohlašovací povinnost. Podle povahy incidentu může jít o porušení zabezpečení s povinností hlásit dozorovému úřadu. Tady se neptejte na internetu, ale právníka.
6. Změňte nastavení, ne jen chování. Když to šlo jednou, půjde to znova.

Pro tip

Nejlepší investice do klidu je nudná: udělejte si dvě pracovní prostředí. Jedno „interní“, kde je výchozí lokální model, žádné cloudové klíče a složky s citlivými daty. Druhé „běžné“ s plným cloudem a bez přístupu k tomu prvnímu. Přepnutí trvá vteřinu a od té chvíle nemusíte u každého dotazu přemýšlet — o rozdělení jste rozhodli jednou, dopředu a v klidu.

Tím končí linka o datech. Poslední linka je o tom, co se stane, když se všechna tahle pravidla vynechají — a jak je sepsat na jednu stránku, kterou lidé skutečně čtou.