Nová otázka: kde co běží a kdo to smí spustit

Před třemi lety se na poradách řešilo, jestli AI ano, nebo ne. Dneska už tuhle otázku nikdo nepokládá, protože odpověď zná každý a je stejná. Jenže „používáme AI“ je stejně užitečná informace jako „používáme internet“ — nic z toho neplyne.

Otázka, která něco rozhodne, má dvě poloviny.

První polovina: kde to běží

U každé úlohy, kterou svěříte AI, existují tři možnosti, kam data poputují:

Na vašem stroji. Model běží na vašem Macu, notebooku nebo domácí krabici. Text nikdy neopustí síť. Platíte elektřinou a čekáním. Kvalita je u běžných úloh dostatečná, u nejtěžších zaostává.

U poskytovatele modelu. Data letí do OpenAI, Anthropiku, Googlu nebo k jinému dodavateli. Máte nejlepší kvalitu a nejrychlejší odpověď, platíte za požadavek. Data jsou u někoho jiného — s podmínkami, které si musíte přečíst.

U dodavatele aplikace. Nejnenápadnější a nejčastější varianta. Používáte nástroj, který má AI vestavěnou. Data jdou nejdřív dodavateli aplikace a ten je posílá dál k modelu. Máte tedy dva mezičlánky, ne jeden — a smlouvu obvykle jen s tím prvním.

Tenhle třetí případ lidé podceňují nejvíc. Zápis ze schůzky nahraný do nástroje na přepis prošel dvěma firmami dřív, než jste si přečetli první větu.

Druhá polovina: kdo to smí spustit

Druhá osa je o oprávnění. I tady jsou tři stupně:

Ten třetí stupeň je zlom. Dokud u toho někdo sedí, je poslední pojistkou člověk. Jakmile úlohu spouští událost — přišel mail, změnil se soubor, otevřel se tiket — přestává platit „však si toho někdo všimne“.

Čtyři kvadranty, ve kterých se rozhodne skoro všechno

Když ty dvě osy zkřížíte a zjednodušíte na dva stupně (citlivá data ano/ne, nevratná akce ano/ne), dostanete mřížku, která odpoví za vás.

Většina lidí má devadesát procent práce ve čtvrtém kvadrantu a bojí se tam pustit cokoli, protože si to plete s prvním. A naopak: první kvadrant se do automatizace dostane omylem, protože „to je přece jen mail“.

Praktický test na nevratnost je jednoduchý. Zeptejte se: kolik mě bude stát vrátit to zpátky? Koncept, který smažete, stojí nic. Mail, který odešel, stojí omluvu. Platba stojí peníze. Zveřejněná citlivá data se vrátit nedají vůbec.

Proč se lokální AI vrací zrovna teď

Souvisí to přesně s tímhle rozdělením. Druhý kvadrant — citlivá data, vratná akce — je největší, nejužitečnější a nejhůř řešitelný cloudem. Přepis interní porady, shrnutí smlouvy, roztřídění pošty, hledání ve vlastních poznámkách: samá práce, kde je model užitečný a kde zároveň jde o data, která nechcete rozdávat.

Právě do téhle díry se vrací lokální modely. Nemusí být nejlepší na světě. Musí být dost dobré na tuhle konkrétní úlohu — a být u vás doma.

A pak je tu třetí důvod, který přibyl letos: kdo to smí spustit, se stalo regulační otázkou. Od 2. srpna 2026 platí v EU pravidla transparentnosti podle AI Actu — kdo provozuje AI chatbota směrem k veřejnosti, musí to přiznat, a kdo publikuje deepfake obsah, musí ho označit. Dohled v Česku vede Český telekomunikační úřad. Není to celý AI Act, ale je to ukázka směru: neptáme se, jestli AI používáte, ptáme se, kde, na co a s čí odpovědností.

Jak si to sepsat na jednu stránku

Až budete pro sebe nebo pro tým odpovídat, stačí tabulka o čtyřech sloupcích. Vezměte pět nejčastějších úloh a doplňte:

Tahle tabulka je celá vaše AI strategie. Když v ní nesedí ani jeden řádek, technologie za to nemůže.

Na co si dát pozor

Poslední sloupec je ten, na kterém záleží nejvíc — a taky ten, který se nejčastěji vyplňuje optimisticky. Napište do něj to, co nástroj umí, ne to, co od něj čekáte. Když má agent přístup k odesílání pošty, patří tam „může odeslat mail“, i když jste mu řekli, ať to nedělá. Model nemá spolehlivou hranici mezi daty a příkazy: text, který přijde zvenčí, mu může říct, co dělat, a on to udělá s vašimi právy. To je ta „smrtící trojice“, o které mluví poslední linka seriálu.

Další linka je praktická: pustíme si první model doma. Za hodinu, bez účtu a bez karty.