Co jsou loopy: agentní smyčky, které prý nahradí promptování

Možná jste to zaslechli na poradě nebo v podcastu: „Promptování je mrtvé, teď se spouští loopy." Kolega prý nechal AI běžet přes noc a ráno měl hotový projekt. Na sítích se místo prompt engineeringu skloňuje loop engineering a působí to, jako by se během pár měsíců změnila pravidla — kdo pořád píše prompty, ten to nepochopil.

Skutečnost je zajímavější než slogan. Loop nenahrazuje promptování — nahrazuje čekání. Prompt se místo jednoho výstřelu stává pravidly hry, která běží sama. Pořád píšete zadání, jen jiného druhu: místo „udělej tohle" píšete „tohle je cíl, takhle poznáš, že je hotovo, a tady jsou meze, za které nesmíš". Rozdíl není v tom, jestli umíte formulovat, ale co formulujete.

Tenhle článek hype překládá do reality: co loop vlastně je, proč se o něm mluví právě teď, co je na tvrzeních pravda a co přehnané — a jak si první smyčku vyzkoušet, i když neprogramujete. Prompty v rámečcích jsou k okopírování.

Co je loop obyčejnou řečí

Běžná práce s AI je otázka a odpověď: napíšete prompt, dostanete výstup, přečtete ho, napíšete další prompt. Vy jste motor — každý krok se hne jen tehdy, když do něj strčíte. Když výstup nesedí, vy si toho všimnete, vy formulujete opravu, vy čekáte na další verzi.

Loop (agentní smyčka) tohle otočí. AI nedostane otázku, ale cíl — a povolení opakovat cyklus:

1. Udělej krok směrem k cíli (oprav soubor, napiš funkci, doplň data).
2. Zkontroluj výsledek objektivním ověřením (spusť testy, přepočítej kontrolní součet, zvaliduj formát).
3. Když kontrola neprošla, oprav to a vrať se k bodu 2.
4. Pokračuj, dokud není splněno kritérium hotovosti — nebo dokud nenarazíš na předem daný limit.

Nejbližší analogie z běžného života: rozdíl mezi „poraď mi, jak to udělat" a „udělej to a zkontroluj si po sobě". První je konzultace — dostanete radu a práce zůstává na vás. Druhé je delegování — a jako u každého delegování nerozhoduje, jak chytře zadáte první krok, ale jestli umíte říct, jak vypadá hotová práce.

Klíčové slovo v celém cyklu je bod 2. Smyčka bez ověření není smyčka, je to jen AI, která mluví sama se sebou. Sílu tomu dává až objektivní kontrola, kterou nedělá model, ale realita: testy buď projdou, nebo ne; kontrolní součet buď sedí, nebo ne; tabulka buď má tisíc řádků se správným formátem, nebo nemá. Model se může mýlit v tom, jestli je práce dobrá — spuštěný test se nemýlí.

Proč se o tom mluví teď

Poctivá odpověď napřed: nová myšlenka to není. Cyklus „zkus, ověř, oprav, opakuj" je starý jako programování a agenty běžící ve smyčce zkoušeli lidé od prvních dnů jazykových modelů. Většinou to dopadlo stejně: agent se po pár kolech ztratil, začal si vymýšlet pokrok a spálil peníze. Nové není schéma — nové je, že to začalo fungovat dost spolehlivě na reálnou práci.

Sešly se k tomu tři věci. Za prvé agentní nástroje: prostředí typu Claude Code, kde AI pracuje přímo se soubory, spouští skripty a vidí jejich výstup — bez toho nemá krok 2 z čeho číst. Za druhé výdrž modelů: současné modely udrží souvislou mnohahodinovou práci, kde starší generace ztrácely nit po desítkách minut. A za třetí — nejméně nápadné, ale nejdůležitější — možnost ověřit si výsledek strojově: testy, build, validace dat. Jakmile má agent k dispozici tvrdé ano/ne, přestává být iterace hazardem a stává se řemeslem.

Hype vlna se zvedla v létě 2026. Technologický tisk psal o tom, že „AI svět se zacykluje", autor Claude Code Boris Cherny na konferenci prohlásil, že smyčky jsou stejně velký krok jako přechod od ručního psaní kódu k agentům, a rozšířil se termín loop engineering jako „nástupce prompt engineeringu". K tomu folklór: technika posměšně pojmenovaná Ralph Wiggum (podle postavičky ze Simpsonových) — v jádru obyčejný nekonečný cyklus, který agentovi pořád dokola předkládá stejné zadání i s jeho vlastními chybami, dokud úkol nedotlačí do konce. Zní to hloupě, ale na úkolech s jasným kritériem hotovosti to funguje tak dobře, že z toho vznikl oficiální doplněk Claude Code a kolují historky o týmech, které si přes noc nechaly vygenerovat celé repozitáře. Claude Code má dnes i vestavěný příkaz, který opakovaně spouští zadaný úkol, dokud práce není hotová.

A ještě jedna věc pro střízlivost: kolotoč pojmů se točí dál. V době psaní tohoto článku už část téže scény prohlašuje, že „loop engineering je mrtvý", a razí další termín. To není důkaz, že smyčky nefungují — je to připomínka, že názvy se střídají rychleji než podstata. Vyplatí se učit mechanismus, ne slovník.

Co je pravda a co hype

Férové srovnání toho, co se tvrdí, s tím, co se děje:

Dvě věci z tabulky stojí za rozvedení, protože na nich stojí celý zbytek článku.

Pravda: na ověřitelných úkolech je skok skutečný. Kód s testy, data s kontrolními součty, převody formátů s validací — tam smyčka mění hru, protože dělá to, co člověk u mechanické práce dělat nevydrží: kontroluje po sobě každý krok, pokaždé, bez únavy. Chyba, kterou byste našli za týden, se opraví ve třetí iteraci, dřív než ji vůbec uvidíte.

Hype: „konvergence k dokonalosti" u tvůrčí práce. Když smyčka nemá objektivní měřítko, zbývá jí jediné: vlastní úsudek modelu o tom, co je „lepší". A ten systematicky tíhne k uhlazenému průměru — text po deseti iteracích není desetkrát lepší, je desetkrát obroušenější. Všechno, co v něm bylo osobité, smyčka spolehlivě uhladí. U tvůrčí a rozhodovací práce proto zůstává lepší konverzace: návrh, vaše reakce, další návrh — s vámi v roli měřítka.

Jak vypadá loop v praxi

Tři ukázky od nejjednodušší po nejodvážnější. Všechny stojí na stejné kostře — cíl, ověření, limit — a všechny končí stejně: výsledek schvaluje člověk. To je zásada, která se smyčkami neruší, ale zesiluje; podrobně o ní píšeme v příručce Rutiny a agenti.

Ukázka 1: oprava dat s kontrolním součtem (bez programování)

Nejmenší možný loop zvládnete v obyčejném chatu s nahraným souborem — žádný terminál, žádný kód. Trik je v tom, že si předem spočítáte kontrolní hodnoty (v Excelu: součet částek, počet řádků) a uděláte z nich kritérium hotovosti.

Nahrávám export plateb [soubor.csv]. Je v něm nepořádek: částky mají
někde čárku, jinde tečku, u některých řádků chybí měna, data jsou
ve třech různých formátech.

Cíl: sjednotit částky na formát 1234.56, doplnit měnu CZK tam, kde
chybí a částka je v korunách, a všechna data převést na RRRR-MM-DD.

Pracuj ve smyčce: po každé dávce oprav znovu spočítej dvě kontrolní
hodnoty — celkový součet sloupce částka a počet řádků — a porovnej je
s výchozím stavem: součet [742 315.20], řádků [1 480]. Pokud nesedí,
najdi, kde se to rozbilo, oprav to a přepočítej znovu. Skonči, až
obě hodnoty sedí a formáty jsou jednotné.

Limity: nikdy nemaž řádky ani neměň hodnoty částek, jen jejich zápis.
Co nejde opravit jistě, označ ve sloupci „ke kontrole" a nech být.
Na konci vypiš: kolik řádků jsi upravil, oba kontrolní součty
a seznam řádků označených ke kontrole.

Vrátí opravený soubor a závěrečný protokol. Zkontrolujte tři věci: že kontrolní součty opravdu sedí s vašimi (přepočítejte si je sami, nevěřte jen výpisu), že počet upravených řádků odpovídá odhadu, a projděte řádky „ke kontrole" ručně. Právě sloupec „ke kontrole" je pojistka proti nejhoršímu selhání — modelu, který nejednoznačnost tiše domyslí místo přiznání.

Ukázka 2: Claude Code a úkol s testy

V Claude Code je smyčka přirozený způsob práce, protože ověření je po ruce: agent umí testy sám spustit a přečíst si jejich výstup. Zadání pak nepopisuje postup, ale cílový stav:

V projektu je rozbitý import objednávek — testy v [tests/import]
padají. Cíl: všechny testy v projektu zelené.

Pracuj ve smyčce: spusť testy, přečti si první selhání, oprav
příčinu (ne test), spusť testy znovu. Opakuj, dokud celá sada
neprojde.

Pravidla:
- Testy samotné neměň a nemaž. Pokud jsi přesvědčený, že je chyba
  v testu, zastav se a napiš mi to i s odůvodněním.
- Drž se adresáře [src/import] — pokud oprava vyžaduje zásah jinde,
  zastav se a zeptej.
- Limit: 15 iterací. Když do té doby nejsou testy zelené, zastav se
  a shrň, co jsi zkusil, co víš o příčině a co navrhuješ dál.
Na konci vypiš seznam změněných souborů a u každého jednou větou proč.

Vrátí zelenou sadu testů, nebo poctivé „nezvládl jsem to a tady je proč" — obojí je dobrý výsledek. Pozor na dvě pravidla, která v promptu nesmí chybět: zákaz upravovat testy (jinak si agent kritérium hotovosti „opraví" tak, aby prošlo — nejčastější zkrat smyček vůbec) a limit iterací (patnáct kol bez pokroku znamená, že problém je jinde, než smyčka hledá). Změny pak projděte jako každý cizí diff — zelené testy znamenají „chová se to podle testů", ne „je to napsané dobře".

A když testy nemáte? Nechte si je napsat před smyčkou, ne v ní — samostatným zadáním, které si zkontrolujete. Smyčka, která si sama píše i měřítko, i práci, neměří nic:

Než pustím agenta na úpravu [modul/funkce], potřebuju měřítko.
Napiš sadu testů, která zachytí současné správné chování:

1. Projdi [src/modul] a vypiš, co modul dělá — vstupy, výstupy,
   okrajové případy. Nepiš zatím žádný kód, jen seznam chování.
2. Počkej na moje potvrzení, které z těch chování jsou záměr
   a které jsou náhoda nebo chyba.
3. Teprve potom napiš testy pro potvrzená chování — včetně
   okrajových případů a aspoň jednoho testu na každou chybu,
   kterou má pozdější úprava opravit (ten teď bude červený).

Testy musí jít spustit jedním příkazem a nesmí záviset na síti
ani na pořadí spuštění.

Krok 2 je tam schválně: bez něj model zabetonuje do testů i současné chyby jako „správné chování". Vy jste jediný, kdo ví, co je záměr — proto seznam chování schvalujete dřív, než vznikne jediný test. Až sada existuje a vy jí rozumíte, teprve pak má smysl pouštět smyčku z předchozího promptu.

Ukázka 3: noční běh s ranní kontrolou

Nejodvážnější varianta: zadat večer větší úkol a ráno najít výsledek. Tady se láme hype od praxe — rozdíl mezi „nechal jsem to běžet přes noc" jako chlubením a jako pracovním postupem je v přípravě. Tři podmínky předem: úkol má strojové ověření, smyčka má tvrdé limity (iterace, rozsah, zakázané operace — a máte-li kde, i strop útraty: dlouhý běh spotřebovává výrazně víc než chat) a běží v odděleném prostoru (kopie dat, samostatná větev v gitu), takže nejhorší možný výsledek je smazaná větev, ne škoda.

Přes noc proveď migraci: převeď všech [214] článků ze složky
[stary-web/] z formátu [HTML] do [Markdownu] podle pravidel
v souboru [pravidla-migrace.md].

Pracuj po dávkách po 10 souborech. Po každé dávce spusť kontrolu
[skript kontrola.py]: validní výstup, žádný ztracený obrázek, počet
znaků v toleranci 5 procent proti zdroji. Soubor, který kontrolou
neprojde, zkus opravit; když neprojde ani na třetí pokus, přesuň ho
do [rucni-kontrola/] a pokračuj další dávkou.

Limity: pracuj výhradně ve větvi [migrace], nikdy nemaž zdrojové
soubory, neinstaluj nic nového. Když kontrolní skript spadne sám
o sobě, zastav celý běh — neobcházej ho.

Po celou dobu veď soubor DENIK.md: za každou dávku jeden řádek
(čas, počet OK, počet oprav, počet odložených). Na konci připiš
shrnutí: co je hotové, co je v rucni-kontrola/ a proč, čeho sis
všiml v datech, co by mě mělo zajímat.

Ráno pak nezačínáte čtením 214 souborů, ale deníku — a namátkou zkontrolujete pár hotových souborů plus všechno v ručni-kontrole. Teprve po vaší kontrole se výsledek slije do hlavní větve nebo nasadí; smyčka smí pracovat sama, ale schvaluje člověk. Stejná logika platí pro plánované úlohy a rutiny, kterými se dá takový běh spouštět opakovaně. A pokud noční běh sahá na data, platí dvojnásob pravidlo z tipu o reprodukovatelné analýze dat: každý krok jako skript, který jde ráno přehrát a zkontrolovat.

Kdy loop a kdy obyčejný prompt

Celé rozhodnutí se vejde do jedné otázky: má úkol ověřitelné kritérium hotovosti? Tedy takové, o kterém rozhodne stroj nebo číslo, ne dojem.

• Má → loop. Testy projdou. Součet sedí. Validátor mlčí. Všech 214 souborů je převedeno a zkontrolováno. Tady smyčka vyhrává, protože iteruje rychleji a svědomitěji než vy.
• Nemá → konverzace. Je ten text přesvědčivý? Je tahle strategie správná? Máme to koupit? Tady je měřítkem váš úsudek — a ten do smyčky zavřít nejde. Návrh, vaše reakce, další verze: obyčejné promptování je pořád správný nástroj a nikam neodchází.

Šedá zóna existuje: úkoly, které vypadají neověřitelně, ale část ověření v nich schovaná je. Newsletter nejde strojově změřit — ale „má tři sekce, žádný odstavec přes čtyři řádky, všechny odkazy vedou na existující stránky" změřit jde. Trik zkušených uživatelů: rozdělit úkol na ověřitelnou kostru (loop) a tvůrčí obsah (konverzace).

Když si nejste jistí, na kterou stranu úkol patří, zeptejte se:

Chci na tenhle úkol nasadit AI a rozhoduju se mezi jednorázovým
zadáním a smyčkou (agent iteruje, dokud není hotovo): [popis úkolu].

1. Navrhni pro ten úkol kritérium hotovosti, které jde ověřit
   strojově nebo číslem — bez lidského dojmu. Pokud takové
   neexistuje, napiš to na rovinu a nevymýšlej pseudokritérium.
2. Pokud existuje jen pro část úkolu, rozděl úkol na část
   ověřitelnou (vhodnou pro smyčku) a část, kterou musím
   posoudit sám.
3. Navrhni rozumné limity smyčky: počet iterací, rozsah
   (čeho se nesmí dotknout) a co má udělat, když se zasekne.

Vrátí buď použitelné kritérium s limity, nebo přiznání, že úkol patří do konverzace — obojí vám ušetří spálený večer. Pozor na bod 1: model má tendenci vyrábět pseudokritéria typu „text je kvalitní a čtivý". To není kritérium, to je dojem v převleku; kritérium poznáte podle toho, že o něm umí rozhodnout skript.

A když už kritérium máte, změní se způsob, jak píšete prompt. Tohle je ta část „promptování se píše jinak", o které hype mluví oprávněně — a dá se natrénovat převodem vlastních starých promptů:

Tady je prompt, který používám opakovaně: [vložit prompt].

Přepiš ho ze stylu „instrukce krok za krokem" do stylu zadání pro
agentní smyčku. Výsledek musí obsahovat čtyři bloky:
1. Cíl — cílový stav jednou větou, ne postup.
2. Kritéria hotovosti — jak se pozná hotovo, ověřitelně.
3. Pravidla a zákazy — čeho se nesmí dotknout, co nesmí měnit
   (včetně samotných kritérií), kdy se má zastavit a zeptat.
4. Limity a hlášení — max. počet iterací, co dělat při zaseknutí,
   co má být v závěrečném shrnutí.
Pokud původní prompt žádné ověřitelné kritérium neumožňuje, napiš
to a doporuč zůstat u konverzace.

Vrátí vaše vlastní zadání přeskládané do kostry cíl–kritéria–pravidla–limity. Srovnání obou verzí vedle sebe je nejrychlejší lekce loop engineeringu, jakou znám: uvidíte, kolik z vašeho původního promptu byly instrukce nahrazující chybějící kritérium. Kde má smyčka běžet nad větším objemem práce najednou, navazuje na to orchestrace více agentů — o té podrobně v tipu Subagenti: nechte AI řídit AI a v příručce Pět úrovní AI, kde smyčky a rutiny tvoří vyšší patra žebříčku.

Nejčastější chyby

• Smyčka bez kritérií. „Vylepšuj to, dokud to nebude skvělé" není cíl, je to modlitba. Agent bude iterovat podle vlastního dojmu a výsledkem je uhlazená verze první myšlenky, ne lepší práce. Bez ověřitelného „hotovo" smyčku nespouštějte.
• Smyčka bez limitu. Bez stropu iterací a rozsahu se zaseknutá smyčka točí celé hodiny na neřešitelném problému — a celou dobu spotřebovává. Limit není projev nedůvěry, je to součást zadání; „po 15 kolech se zastav a shrň" patří do každého promptu.
• Loop na úkol bez ověření. Nejčastější zklamání nováčků: pustí smyčku na text nebo návrh, ráno najdou desátou verzi horší než druhou. Není to vada nástroje — jen chybělo měřítko. Takový úkol patří do konverzace.
• Kritérium, které si agent může upravit. Když smí smyčka měnit vlastní testy nebo kontrolní skript, dřív či později to udělá — ne ze zlé vůle, ale protože je to nejkratší cesta k „hotovo". Zákaz sahat na měřítko musí být v zadání výslovně.
• Žádný deník. Běh, po kterém zbyde jen výsledek, se nedá zkontrolovat jinak než přečtením celého výsledku. Průběžný záznam (co, kdy, proč, co bylo odloženo) mění ranní kontrolu z archeologie na čtení.
• Schvalování se přeskočí, „protože prošly testy". Zelené testy jsou nutná podmínka, ne dostatečná. Smyčka smí pracovat bez vás, ale odesílat, nasazovat, mazat a platit se smí až po lidském pohledu — to je pravidlo, které s rostoucí samostatností nástrojů neslábne, ale sílí.

Co vám to přinese

• Čas: u mechanických úkolů s ověřením (opravy dat, migrace, testy) odpadá největší žrout — hlídání a popostrkávání po každém kroku. Večer zadáte, ráno kontrolujete; z aktivních hodin se stávají minuty kontroly.
• Peníze: střízlivě — smyčky spotřebovávají znatelně víc než chat, takže úspora je v hodinách vaší práce, ne v účtu za AI. Vyplatí se tam, kde je vaše hodina dražší než hodiny běhu, což u mechanické práce bývá skoro vždy.
• Klid: dobře ohraničená smyčka s deníkem znamená, že rozdělaná mechanická práce přestane viset ve vaší hlavě. Víte, že běží, víte, kde má meze, a víte, že ráno uvidíte protokol.
• Kvalita: na ověřitelných úkolech vyšší než při ruční iteraci — smyčka kontroluje po sobě každý krok a neunaví se. Na neověřitelných naopak nižší; ta hranice je celé tajemství.

Pro tip

Až vám první smyčky pojedou, přidejte krok, který z jednorázových běhů udělá učící se systém: post-mortem smyčky. Po každém větším běhu nechte agenta zhodnotit ne výsledek, ale samotné zadání — a vylepšit ho pro příště:

Právě jsi dokončil běh podle tohoto zadání: [vložit zadání smyčky].
Tady je deník běhu: [vložit deník].

Zhodnoť zadání, ne výsledek:
1. Která kritéria hotovosti fungovala a která se ukázala jako děravá
   (šlo je splnit, aniž byla práce opravdu hotová)?
2. Kde jsi ztratil nejvíc iterací a jaká věta v zadání by tomu
   příště zabránila?
3. Které limity byly zbytečně těsné a které chyběly?
Na základě toho napiš vylepšenou verzi zadání pro příští běh.
Změny vyznač a u každé napiš jednou větou důvod.

Vrátí novou verzi zadání, která je o jeden reálný běh chytřejší — a po pěti bězích máte zadání, jaké byste od stolu nikdy nenapsali. Prohlédněte navržené změny kriticky: občas se agent pokusí uvolnit přesně ten limit, který ho v běhu právem zastavil.

A závěrečné pravidlo, které přežije i příští vlnu pojmů: smyčka je jen zesilovač zadání. Dobré zadání s ověřením zesílí na práci, kterou byste ručně nestihli; mlhavé zadání zesílí na mlhu. Hype říká, že už nebudete muset umět promptovat. Pravda je, že to budete muset umět líp — jen se ta dovednost přestěhovala z instrukcí do kritérií.