Malé skripty bez programování: AI je napíše za vás

Hranice mezi „umím programovat“ a „neumím programovat“ se posunula. Dřív jste bez znalosti syntaxe nenapsali ani jednoduchý skript na přejmenování souborů. Dnes stačí umět popsat, co chcete, běžnými slovy — a AI napíše kód, vysvětlí, co dělá, a řekne vám přesně, kam ho vložit a jak ho spustit. Nemusíte se učit programovat. Musíte se naučit zadávat a kontrolovat.

Tenhle návod je o té druhé části. Napsat skript je dnes triviální, riziková je ta minuta, kdy ho pouštíte na svoje soubory. Proto tady projdeme celý cyklus: jak poznat úlohu, která se na skript hodí, jak ji popsat, aby z toho vznikl použitelný nástroj napoprvé, jak si ho nechat vysvětlit lidsky, jak ho pustit tak, aby nešlo nic nevratně pokazit, co dělat, když spadne, a jak si z jednorázových skriptů postavit knihovnu, ze které příště jen vytáhnete hotové řešení.

Jedno pravidlo platí nad vším ostatním a vrátíme se k němu ještě několikrát: nikdy nespouštějte skript, kterému nerozumíte aspoň rámcově. Nemusíte znát syntaxi. Musíte umět říct větou, co skript udělá se soubory na vašem disku — a mít zálohu pro případ, že se pletete.

Vzorová situace

Účetní Jana má ve složce pět set faktur v PDF, pojmenovaných tak, jak jí přišly: „faktura_final(2).pdf“, „scan0093.pdf“, „FA 2026 dodavatel.pdf“. Potřebuje je přejmenovat na jednotný tvar 2026-03-15_dodavatel_castka.pdf, aby se v nich dalo vyhledávat a aby šly setřídit podle data. Ručně je to zhruba osm hodin klikání, při kterých udělá pár překlepů a dvakrát omylem přepíše soubor.

Jana místo toho popíše úlohu do chatu, přiloží seznam prvních dvaceti názvů a dostane skript. Nejdřív si ho nechá vysvětlit po krocích běžnou češtinou — a hned u druhého bodu zjistí, že skript by soubory, u kterých datum nenajde, přeskočil beze slova. To nechce, chce je vypsat. Doplní to. Pak skript pustí v režimu náhledu, kde jen vypíše, co by přejmenoval, a projde si prvních třicet řádků. Dvě faktury by dostaly datum splatnosti místo data vystavení, protože jsou v nich obě čísla; doplní pravidlo. Teprve pak zkopíruje složku a pustí skript naostro.

Celkem hodina a půl, z toho čtyřicet minut kontroly. Skript si uloží do složky skripty/ s poznámkou, k čemu je. Za měsíc přijde stejná úloha na složku dodacích listů — Jana skript vytáhne, změní v zadání dvě věty a je hotová za deset minut. To je celý smysl tohohle návodu: první úloha stojí hodinu, každá další deset minut.

Fáze 1: co je skript a kdy se vyplatí

Skript lidsky

Skript je napsaný postup, který počítač provede na povel — jako recept, jen ho místo vás vykoná stroj. Neinstaluje se, není to program s okny a tlačítky; je to textový soubor s příkazy typu „projdi všechny soubory v téhle složce, u každého se podívej na datum a přejmenuj ho podle šablony“.

Tři vlastnosti, kvůli kterým se vyplatí:

• Opakovatelnost. Skript udělá pětistý soubor přesně stejně jako první. Člověk po dvou hodinách klikání ne.
• Rychlost při opakování. Napsat ho trvá desítky minut, spustit vteřiny. Když úlohu děláte podruhé, cena je nula.
• Doložitelnost. Vidíte, podle jakého pravidla se to stalo, a dá se to udělat znovu. U ručního přejmenování si za měsíc nevzpomenete, proč jsou tři soubory jinak.

Nejčastěji uvidíte Python (univerzální, čitelný i pro laika, funguje všude), PowerShell na Windows nebo shellový skript na macOS a Linuxu (pro jednodušší operace se soubory, nic se neinstaluje). Když nemáte preferenci, řekněte si o Python — je nejsrozumitelnější, když si ho pak necháváte vysvětlit.

Kdy skript ano a kdy ne

Skript se vyplatí, když platí aspoň dvě z těchto tří věcí: úloha je hromadná (víc než pár desítek položek), mechanická (pravidlo jde popsat větou, nevyžaduje úsudek u každé položky) a bude se opakovat. Jednorázové přejmenování pěti souborů skriptem neřešte. Ale i jednorázová úloha se vyplatí, když je tak velká, že ruční průchod znamená chyby z únavy — pět set faktur je přesně ten případ.

Kde skript naopak není odpověď: úlohy, kde u každé položky rozhoduje člověk (schvalování, hodnocení kvality, odpovědi zákazníkům), věci, které umí vestavěná funkce programu, který už máte (hromadné přejmenování zvládne i Finder na macOS, rozdělení textu do sloupců zvládne Excel), a procesy, které mají běžet trvale na pozadí a propojovat služby — tam patří spíš automatizační platformy.

Než se pustíte do psaní, nechte si tuhle otázku položit zvenčí:

Popíšu ti úlohu a ty mi poraď, jestli se na ni vůbec hodí skript.

Úloha: [popis, např. každý měsíc stáhnu z e-shopu export objednávek
v CSV, ručně z něj smažu storna, sečtu tržby po krajích a výsledek
přepíšu do tabulky]
Jak často to dělám: [jednou měsíčně]
Kolik položek: [zhruba 2000 řádků]
Co používám: [Windows 11, Excel, Google Disk]
Zkušenosti s programováním: žádné

Odpověz ve třech blocích:
1. Zvládne to něco, co už mám? (funkce Excelu, vestavěný nástroj
   systému, funkce aplikace) — pokud ano, popiš postup a skončeme.
2. Pokud ne, proč se vyplatí skript a kolik zhruba práce to bude.
3. Co je na téhle úloze rizikové — kde by špatně napsaný skript
   mohl nevratně poškodit data.

Nedoporučuj skript automaticky. Když je jednodušší cesta, řekni ji.

Vrátí poctivé rozhodnutí, a docela často zjistíte, že úlohu vyřeší funkce, kterou máte roky nainstalovanou. Pozor na bod 1: modely mají tendenci nabídnout skript i tam, kde stačí dvě kliknutí, proto je ten zákaz v posledním řádku podstatný — bez něj dostanete kód vždycky.

Fáze 2: typické úlohy, které skript vyřídí

Tahle fáze je katalog. Nejsou to teoretické příklady — jsou to úlohy, které lidé řeší ručně nejčastěji, a u každé je hotový prompt.

Hromadné přejmenování souborů

Nejčastější úloha vůbec. Klíč je popsat vzor, který v názvech je, a vzor, který chcete, na skutečných příkladech.

Mám složku s [500] soubory PDF. Potřebuju je hromadně přejmenovat.

Tady je 15 skutečných současných názvů:
[vlož seznam názvů, klidně zkopírovaný ze správce souborů]

Cílový tvar názvu: [RRRR-MM-DD_dodavatel_cislofaktury.pdf]
Datum je uvnitř souboru [/ v názvu / v datu vytvoření souboru].

Napiš mi skript v Pythonu, který:
1. projde jen soubory .pdf v zadané složce, do podsložek nesahá,
2. z každého názvu vytáhne potřebné údaje podle pravidel výše,
3. NEJDŘÍV vypíše tabulku „původní název → nový název“ a nic nemění,
4. teprve po potvrzení klávesou soubory přejmenuje,
5. soubory, u kterých údaje nenajde, nepřeskočí mlčky — vypíše je
   na konec do seznamu „nezpracováno, vyřeším ručně“,
6. když by nový název kolidoval s existujícím souborem, nepřepíše ho,
   ale přidá pořadové číslo a nahlásí to.

Na začátek skriptu dej jednu proměnnou s cestou ke složce a napiš
komentářem, kam mám cestu vepsat. Ke každému bloku komentář česky.

Vrátí skript, který nejdřív ukáže, co by udělal — a to je celý rozdíl mezi bezpečnou a nebezpečnou verzí téhle úlohy. Kontrolujte hlavně bod 6: kolize názvů je nejčastější způsob, jak si hromadným přejmenováním nenávratně smažete soubor.

Sloučení mnoha CSV nebo Excelů do jednoho

Klasika konce měsíce: dvanáct exportů, každý za jinou pobočku, a vy je slepujete kopírováním. Skript to udělá za vteřinu a hlavně ohlídá, že mají stejné sloupce.

Mám [12] souborů CSV ve složce — měsíční exporty z [systému],
každý za jednu pobočku. Potřebuju z nich jeden soubor.

Hlavička a první dva řádky jednoho z nich (oddělovač [středník],
kódování [UTF-8], desetinná [čárka]):
[vlož 3 řádky]

Napiš skript v Pythonu (pandas), který:
1. načte všechny .csv ze složky,
2. zkontroluje, že mají stejné sloupce — když se liší, VYPÍŠE rozdíl
   a skončí, nesluč je násilím,
3. přidá sloupec „zdroj“ s názvem souboru, ze kterého řádek pochází,
4. sloučí je do jednoho souboru vse.csv,
5. na konec vypíše kontrolní součet: kolik řádků mělo každé CSV
   a kolik jich má výsledek, ať vidím, že se nic neztratilo,
6. duplicity nemaže, jen vypíše, kolik úplně shodných řádků našel.

Skript nesmí přepsat žádný ze vstupních souborů.

Nejdůležitější je bod 5 — kontrolní součet je jediná věc, která vám u slučování dat řekne, že výsledek sedí. Když se počty nerovnají, obvykle za to může kódování nebo nesprávný oddělovač u jednoho souboru, ne chyba skriptu. Na navazující výpočty nad sloučenými daty se hodí analýza dat s AI.

Roztřídění fotek podle data pořízení

Deset tisíc fotek v jedné složce je stav, který zná skoro každý. Fotky v sobě nesou datum pořízení, takže třídění do složek podle roku a měsíce je čistě mechanická úloha.

Mám složku s [několika tisíci] fotografiemi z telefonu a fotoaparátu
(JPG, HEIC, pár MP4). Chci je roztřídit do složek podle data pořízení
ve tvaru [RRRR/RRRR-MM].

Napiš skript v Pythonu, který:
1. u každého souboru přečte datum pořízení z metadat (EXIF),
2. když EXIF chybí (typicky u stažených obrázků a videí), použije
   datum úpravy souboru, ale takové soubory vypíše zvlášť,
   ať vím, u kterých je datum jen odhad,
3. soubory KOPÍRUJE do cílové struktury, originály nechá být,
4. při shodě názvů nic nepřepíše — přidá pořadové číslo,
5. na konci vypíše statistiku: kolik souborů, kolik do které složky,
   kolik bez EXIF, kolik přeskočeno a proč.

Nejdřív mi napiš verzi, která jen vypíše plán třídění a nic nekopíruje.
Až plán schválím, dopiš verzi, která opravdu kopíruje.

Bod 3 je záměrný: u fotek se kopíruje, nepřesouvá. Když skript zklame, máte pořád původní složku. Pozor na HEIC z iPhonu — knihovny na čtení EXIF ho ne vždy zvládnou a skript může u těch souborů spadnout; nechte si ošetřit, ať běží dál a soubor jen vypíše.

Převod formátů dávkou

Sto obrázků do JPG v rozumné velikosti, PDF do textu, docx do PDF, WAV do MP3. Všechno je to stejná úloha: projdi složku, u každého souboru zavolej převod, ulož vedle.

Potřebuju hromadně převést soubory: ze [formátu A] do [formátu B].
Vstup: složka s [počet] soubory. Systém: [Windows 11 / macOS].
Nechci instalovat velké programy, ideálně jen knihovnu k Pythonu.

Napiš skript, který:
1. projde vstupní složku a najde soubory [přípona],
2. každý převede do [cílový formát] s parametry [max šířka 2000 px,
   kvalita 85, zachovat poměr stran],
3. výsledky ukládá do podsložky prevedeno/, vstupy nechává být,
4. přeskočí soubor, který už je převedený (existuje výstup),
   a napíše proč,
5. u souboru, který se převést nepodaří, vypíše název a důvod
   a pokračuje dál — nesmí to celý běh zastavit,
6. na konci shrne: převedeno X, přeskočeno Y, selhalo Z.

Napiš mi taky, co přesně musím doinstalovat a jakým příkazem.

Bod 5 je ten, na kterém dávkové převody typicky ztroskotají: jeden poškozený soubor uprostřed složky shodí celý běh a vy nevíte, kde skončil. A pozor na poslední odstavec — instalace knihovny je jediný krok, kde budete potřebovat příkazovou řádku, tak ať vám ji AI napíše doslova.

Vytáhnout přílohy a data z hromady souborů

Stažené přílohy z mailů, výpisy z banky, faktury — úloha „projdi soubory a vytáhni z nich údaje do tabulky“ je zdaleka nejužitečnější, protože jinak znamená hodiny opisování.

Mám složku s [80] fakturami v PDF od různých dodavatelů. Potřebuju
z nich tabulku: soubor, dodavatel, IČO, číslo faktury, datum
vystavení, datum splatnosti, částka bez DPH, částka s DPH.

Napiš skript v Pythonu, který:
1. z každého PDF přečte textovou vrstvu,
2. pokusí se najít uvedené údaje pomocí vzorů (např. IČO je osm
   číslic za slovem IČ nebo IČO; částka je u slova „Celkem“),
3. výsledky zapíše do tabulky vysledek.csv,
4. u údaje, který nenajde, nechá prázdno a NIC neodhaduje,
5. přidá sloupec „jistota“: úplný záznam / neúplný / nečitelné PDF,
6. na konec vypíše seznam souborů, které jsou nejspíš jen sken bez
   textové vrstvy a bude je potřeba přečíst jinak.

Pravidla vzorů piš do komentářů česky, ať je můžu upravit,
až narazím na dodavatele s jiným rozvržením faktury.

Bod 4 je nepřekročitelný: skript, který chybějící částku „dopočítá“, vám do účetnictví zanese čísla, která nikde nejsou. Počítejte s tím, že první běh vytáhne dobře tak dvě třetiny souborů a pár vzorů budete doplňovat — u faktur od pěti dodavatelů to je pořád rychlejší než opisování. Skenům bez textové vrstvy se věnuje fáze 6.

Úklid a kontrola složek

Poslední kategorie: najít duplicity podle obsahu (ne podle názvu), vypsat padesát největších souborů, najít to, co nikdo dva roky neotevřel, odhalit prázdné složky. Zadání se píše stejně jako předchozí, jen s jedním pravidlem navíc, které do promptu napište doslova: skript nesmí obsahovat žádný příkaz na mazání ani přesun — nálezy uloží do přehledové tabulky se sloupcem „návrh“ a rozhoduje člověk. Platí AI navrhuje, člověk schvaluje, a u mazání dat to platí dvojnásob.

Fáze 3: jak popsat úlohu, aby skript vyšel napoprvé

Rozdíl mezi „napiš mi skript na přejmenování souborů“ a promptem z předchozí fáze je hodina vaší práce. Dobré zadání má šest částí a stojí za to si je odškrtat, než odešlete.

Kontext o vás. Operační systém, jestli programujete (ne), co máte nainstalované. Bez toho dostanete skript pro Linux a návod, který na Windows nefunguje.

Skutečná ukázka vstupu. Ne popis — ukázka. Patnáct názvů souborů, tři řádky CSV včetně hlavičky, kus textu z PDF. Modely odhadují strukturu dat a odhadují ji špatně; české exporty s oddělovačem středníkem a desetinnou čárkou jsou klasická past.

Přesně popsaný cíl. Jak má vypadat výsledek. Nejlíp opět ukázkou: „ze scan0093.pdf má být 2026-03-15_ACME_2026041.pdf“.

Hraniční případy. Co se má stát, když údaj chybí, když je název duplicitní, když je soubor poškozený. Tohle je část, kterou lidé vynechávají a která rozhoduje o tom, jestli je skript použitelný.

Bezpečnostní mantinely. Co skript nesmí: přepisovat vstupy, mazat, sahat do podsložek, běžet bez potvrzení.

Forma výstupu. Komentáře česky, cesta ke složce jako jedna proměnná nahoře, výpis průběhu, aby bylo vidět, že skript běží.

Když si nejste jistí, nechte si zadání nejdřív zkontrolovat:

Chci si nechat napsat skript na tuhle úlohu:
[vložte svoje zadání]

Ještě ho nepiš. Nejdřív se mě zeptej na všechno, co ti chybí,
abys ho napsal správně napoprvé — hlavně na strukturu vstupních dat,
na to, co se má stát v neobvyklých případech, a na to, co se nesmí
stát v žádném případě.

Ptej se po jedné otázce, maximálně osm otázek, ať to zvládnu odpovědět.
Až budeš mít jasno, shrň mi zadání do odrážek a nech si ho potvrdit.
Teprve pak piš kód.

Vrátí rozhovor místo kódu a je to nejlepší investovaná minuta celého postupu — otázky obvykle odhalí dvě tři věci, které jste vůbec nezvážili. Pokud se model přesto vrhne rovnou na kód, zopakujte, že chcete nejdřív otázky; postup po krocích je popsaný v tipu o iteraci s AI.

Citlivá data do zadání nepatří

Ke psaní skriptu stačí struktura dat, ne jejich obsah. Když potřebujete ukázat, jak vypadá tabulka klientů, přepište jména na „Novák Jan“, „Dvořák Petr“, čísla účtů a rodná čísla nahraďte smyšlenými hodnotami stejného tvaru. Skript nepozná rozdíl, protože pracuje se sloupci, ne s lidmi.

Tady je ukázka mých dat, ve které jsou skutečné údaje:
[vlož 3 řádky]

Nepiš zatím žádný skript. Vytvoř mi místo toho smyšlený vzorek
10 řádků se STEJNOU strukturou: stejné názvy a pořadí sloupců,
stejný formát hodnot (počet číslic, tvar data, oddělovače),
ale úplně vymyšlený obsah — jména, adresy, čísla i identifikátory.

Nechci žádnou hodnotu z původního vzorku kromě hlavičky.

Vrátí vzorek, který můžete používat dál, aniž byste kamkoli posílali skutečné údaje. A obecně platí zásada webu: osobní a firemní data patří jen do placeného účtu se smluvní ochranou dat, ne do volného chatu — a i tam raději anonymizovaně. Samotný skript pak pouštíte u sebe, kde data nikam neodcházejí.

Fáze 4: nechte si skript vysvětlit, než ho spustíte

Tohle je krok, který většina lidí přeskočí, a je to přesně ten krok, kvůli kterému se návod jmenuje tak, jak se jmenuje. Nemusíte umět kód napsat. Musíte umět říct, co dělá.

Prompt na laické vysvětlení

Vysvětli mi tenhle skript tak, jako bych nikdy neviděl řádek kódu.

U každého bloku napiš:
- co se v něm děje běžnou češtinou, jednou dvěma větami,
- proč je ten krok potřeba,
- co se stane, když v datech narazí na něco neočekávaného.

Pak odpověz zvlášť na tyhle otázky:
1. Které soubory nebo složky skript ČTE?
2. Které soubory VYTVÁŘÍ, PŘEPISUJE nebo MAŽE? Vypiš je jmenovitě.
3. Posílá něco na internet? Kam a co?
4. Co se stane, když ho pustím dvakrát po sobě?
5. Co je nejhorší, co se může stát, když je v něm chyba?

Na konec napiš jednou větou, co skript dělá — tak, abych to mohl
říct kolegovi.

[sem vlož skript]

Otázky 2 a 5 jsou jádro. Když u druhé otázky uvidíte cokoli, co jste nečekali — třeba že skript kromě přejmenování ještě maže „prázdné“ soubory —, máte odpověď na to, jestli ho pouštět. Odpověď na poslední otázku si přečtěte nahlas: pokud jí nerozumíte, skript ještě nepouštějte, ptejte se dál.

U skriptů, které se dotýkají hodně souborů nebo firemních dat, přidejte druhé kolo — a ideálně v jiném nástroji, než ve kterém skript vznikl. Autor je k vlastnímu dílu shovívavý. Stačí krátké zadání: „projdi tenhle skript jako přísný recenzent, napiš, co může nenávratně poškodit, jaké mu chybí pojistky a co zůstane rozbité, když ho přeruším uprostřed běhu“. Právě poslední bod bývá nejcennější — skript, který přejmenoval půlku složky a spadl, vás nechá ve stavu, který se rozplétá hůř než původní nepořádek.

Náhledový režim: skript, který nejdřív jen mluví

Zlaté pravidlo hromadných operací: první verze skriptu nemění nic, jen vypisuje, co by udělala. V programátorském žargonu se tomu říká běh nasucho.

Uprav tenhle skript tak, aby měl nahoře přepínač NAHLED = True/False.

Když je NAHLED = True:
- skript neprovede žádnou změnu na disku,
- místo toho vypíše přehlednou tabulku všeho, co by udělal:
  akce, původní cesta, cílová cesta,
- na konci shrne: přejmenovalo by se X, přeskočilo Y, kolizí Z,
- u prvních 20 položek vypíše i důvod, proč zrovna takhle.

Když je NAHLED = False, provede to doopravdy, ale nejdřív se zeptá
„Opravdu provést X změn? Napiš ANO“ a bez odpovědi ANO skončí.

Přepínač nech úplně nahoře s komentářem, že se výchozí hodnota
nemá měnit, dokud si člověk náhled neprojde.

[sem vlož skript]

Vrátí verzi, kterou můžete pustit bez obav — a těch dvacet vypsaných důvodů je nejrychlejší způsob, jak odhalit, že skript rozumí datům jinak než vy. Náhled si opravdu projděte; přeskočit ho a rovnou přepnout na False je nejčastější chyba celého tohohle postupu.

Fáze 5: bezpečné spuštění

Zálohu, vždycky

Než pustíte cokoli, co mění soubory: zkopírujte celou složku. Ne přesunout, ne „mám to v cloudu“ — udělejte kopii, kterou skript nevidí, ideálně na jiný disk nebo aspoň do jiné složky mimo cestu, se kterou skript pracuje.

Synchronizace do cloudu není záloha. Když skript přejmenuje pět set souborů, cloud poslušně přejmenuje pět set souborů i tam. Historie verzí ve OneDrivu nebo na Google Disku vám sice může pomoct, ale obnovit pět set souborů po jednom je horší než ta původní ruční práce.

Kde skript spustit

Tři cesty, seřazené podle toho, jak citlivá data zpracováváte:

• Lokálně u sebe. Nainstalujete Python (jednou, pár minut), skript uložíte jako soubor a spustíte příkazem. Data nikam neodcházejí — u čehokoli osobního nebo firemního je tohle jediná správná volba.
• Online prostředí v prohlížeči (například Google Colab). Neinstalujete nic, ale soubory tam musíte nahrát — takže jen pro data, která můžou opustit váš počítač.
• Analytický nástroj přímo v chatu. Nahrajete soubor, model kód napíše i spustí a vrátí výsledek. Nejrychlejší pro jednorázový výpočet nad neškodnými daty, nepraktické pro pět set souborů.

Když nevíte, jak na to technicky, řekněte si o návod na míru: „jsem na Windows 11, nikdy jsem nic nespouštěl z příkazové řádky — napiš mi po krocích, co nainstalovat, kam uložit soubor, jak otevřít terminál, jaký příkaz napsat doslova, jak poznám, že skript doběhl správně, a co dělat, když se okno hned zavře a nic neuvidím“. Poslední bod řešte hned; zavírající se okno je nejčastější důvod, proč lidé skončí s pocitem, že „to nefunguje“, přestože skript proběhl.

Postup, kterým se nedá nic pokazit

1. Kopie složky stranou, mimo dosah skriptu.
2. Náhledový režim — přečíst si prvních dvacet řádků výpisu a zkontrolovat, že sedí.
3. Zkušební vzorek: vytvořte složku s deseti soubory, které pokrývají i ty divné případy, a skript pusťte naostro tam.
4. Kontrola výsledku ručně, po jednom, u všech deseti.
5. Ostrý běh na kopii celé složky.
6. Kontrola po běhu: sedí počet souborů? Otevřete pět náhodných — jsou to opravdu ty, které mají mít daný název?
7. Teprve pak nahradit původní složku.

Zní to zdlouhavě, celé to trvá dvacet minut a je to jediný rozdíl mezi „skript mi ušetřil den“ a „skript mi přejmenoval archiv a nevím, co je co“.

Fáze 6: když to spadne

Skript, který skončí červeným textem, není problém. Je to nejnormálnější část procesu a řeší se jedním promptem.

Chybová hláška je informace, ne selhání

Klíčové pravidlo: zkopírujte hlášku celou, přesně tak, jak se zobrazila. Ne popis „hodilo to nějakou chybu“, ne screenshot půlky okna — celý text včetně řádků, které vypadají nesrozumitelně. Právě v nich je napsané, na kterém řádku a proč to spadlo.

Skript, který jsi mi napsal, spadl. Tady je situace:

Co jsem udělal: [spustil jsem ho příkazem X ve složce Y]
Co jsem čekal: [že vypíše plán přejmenování]
Co se stalo: [vypsal 12 řádků a pak tohle]

Celá chybová hláška:
[vlož doslova celý výpis, včetně všech řádků]

Kontext: systém [Windows 11], soubor má [500] položek,
skript běžel [asi 3 vteřiny] a stihl [nic / přejmenovat 12 souborů].

Napiš mi:
1. co ta hláška znamená běžnou češtinou,
2. jestli skript něco stihl změnit a jestli je něco v rozbitém stavu,
3. opravenou verzi celého skriptu (ne jen ten řádek, celý soubor),
4. co jsem měl udělat jinak, ať to příště nenastane.

Vrátí obvykle správnou opravu napoprvé. Bod 2 je ale ten, kvůli kterému se vyplatí prompt psát takhle: než se pustíte do opravy, potřebujete vědět, jestli první běh nenechal složku v polovičním stavu. Když si opravou nejste jistí, vraťte se ke kopii a začněte znovu — je to levnější než rozplétání.

Když výsledek není chyba, ale nesmysl

Horší případ: skript proběhne bez hlášky a udělá něco jiného, než jste chtěli. Tady nepomůže chybová hláška, ale pět konkrétních případů ve tvaru „vstup → co z toho udělal → co z toho mělo být“ plus věta, že u zbylých čtyř set osmdesáti souborů to dopadlo správně a nechcete to rozbít. K opravě si vždycky vyžádejte i postup, jak ověřit, že nerozbila případy, které fungovaly — u úprav skriptů je běžné, že oprava jedné skupiny poškodí jinou, a bez kontroly si toho všimnete až na tisícím souboru.

Skenované PDF a další případy, kde skript sám nestačí

Když skript hlásí, že v PDF nenašel žádný text, obvykle nejde o chybu skriptu: dokument je jen obrázek stránky bez textové vrstvy. Skript umí text jen číst, ne rozpoznávat.

Cesty ven jsou dvě. Buď doplnit do skriptu rozpoznávání textu (OCR), což znamená instalaci navíc a u českých dokumentů s diakritikou to vyžaduje trochu ladění. Nebo — u menšího počtu souborů rychlejší — nechat skeny přečíst přímo AI, která umí číst obrázky a skeny včetně rukopisu, a výsledek dál zpracovat skriptem. U čísel z takto přečtených dokumentů vždycky namátkou porovnejte pár hodnot s originálem; rozpoznávání zaměňuje číslice a u rukou psaných částek se plete pravidelně.

Fáze 7: Claude Code — když skript rovnou běží

Všechno předchozí předpokládá, že skript zkopírujete z chatu do souboru a spustíte ho sami. Existuje ale kratší cesta: Claude Code je nástroj, který pracuje přímo se soubory na vašem počítači — kód napíše, spustí ho, uvidí výsledek nebo chybu a rovnou opraví. Podobně funguje Claude Cowork, desktopový režim nad složkou souborů, kde zadáváte úkoly nad tím, co v ní máte.

Rozdíl je zásadní hlavně u dat, která jsou „ošklivá“ — nekonzistentní názvy, pár poškozených souborů, tři různé formáty data v jednom sloupci. V chatu byste absolvovali pět kol „spadlo to, tady je hláška“. Tady tu smyčku dělá nástroj sám a vy vidíte, co se děje.

Cena za pohodlí: nástroj skutečně sahá na vaše soubory. Proto se stejná pravidla nezmírňují, ale zpřísňují — kopie dat, náhled před změnou, potvrzování kroků.

Pracuj ve složce tohoto projektu.

Ve složce faktury/ je [500] PDF s nesourodými názvy. Chci je
přejmenovat na tvar [RRRR-MM-DD_dodavatel_cislo.pdf].

Postupuj takhle a po každém kroku počkej, až ti to odsouhlasím:
1. Projdi prvních 20 souborů a napiš mi, jaké vzory názvů vidíš
   a odkud se dá datum a dodavatel spolehlivě vzít.
2. Navrhni pravidla převodu a ukaž mi je na těch 20 příkladech
   ve tvaru „původní → nový“.
3. Vytvoř kopii složky jako faktury-zaloha/ a ověř, že se zkopírovaly
   všechny soubory (porovnej počty).
4. Pusť přejmenování jen na prvních 20 souborů a ukaž mi výsledek.
5. Teprve po mém schválení zpracuj zbytek.

Nic nemaž. Soubory, u kterých si nejsi jistý, nech beze změny
a vypiš mi je na konci jako seznam k ručnímu vyřízení.

Vrátí postup rozdělený na kroky, u kterých se vás nástroj ptá — a přesně o to jde. Bez explicitního „počkej na schválení“ mají agentní nástroje sklon udělat celou úlohu naráz; u pěti set souborů chcete vidět dvacet, ne pět set. Víc o téhle práci v tipu o osobní automatizaci s Claude Code.

Když se úloha opakuje pravidelně (každý pátek zpracovat export, každý měsíc uklidit složku), dá se navázat na plánované úlohy a rutiny, které spouštějí zadání podle rozvrhu. Pravidlo zůstává: rutina může připravit a vypsat, rozhodnutí a nevratné kroky zůstávají člověku.

Fáze 8: vlastní knihovna skriptů

První skript stojí hodinu. Druhý podobný by měl stát deset minut — ale jen tehdy, když ho najdete a pochopíte. Bez evidence budete za tři měsíce psát totéž znovu, protože nebudete vědět, co ten soubor skript2_final.py na ploše vlastně dělal.

Jak knihovnu založit

Jedna složka, například skripty/, a v ní podsložka pro každý skript s třemi věcmi: samotný skript, krátký popis a ukázka vstupních dat, na kterých se dá vyzkoušet. Názvy pište česky a popisně: prejmenovani-faktur-podle-data, ne script7.

Tady je skript, který jsem doladil a funguje mi. Napiš mi k němu
dokumentaci do souboru POPIS.md, kterou pochopím za tři měsíce,
až si nebudu pamatovat vůbec nic.

Obsah:
1. Jednou větou: co skript dělá.
2. Kdy ho použít a kdy naopak ne.
3. Co musí být připravené, než ho pustím (formát dat, instalace).
4. Co přesně musím ve skriptu změnit — vypiš každou proměnnou,
   kterou je potřeba upravit, a co do ní patří.
5. Jak ho spustit, doslovný příkaz.
6. Jak poznám, že dopadl dobře.
7. Známá omezení: co neumí, na čem spadne, co jsem řešil ručně.
8. Datum a jednou větou, k čemu jsem ho původně psal.

Piš pro člověka bez programátorských znalostí, česky, stručně.

[sem vlož skript]

Vrátí popis, který je za tři měsíce cennější než samotný kód. Bod 7 doplňte ručně o to, co jste zjistili při používání — model netuší, že se skript zadrhne na souborech od jednoho konkrétního dodavatele.

Recyklace: z hotového skriptu nový

Většina dalších úloh je variace. Nezačínejte od nuly.

Tady je skript, který mi funguje na [přejmenování faktur podle data
z názvu souboru]:

[vlož skript]

Potřebuju teď skoro totéž, ale pro jinou úlohu: [dodací listy, kde
je datum uvnitř PDF, ne v názvu, a cílový tvar je jiný: [popis]].

Uprav ho tak, aby:
- zůstala zachovaná struktura a všechny pojistky, které v něm jsou
  (náhledový režim, ochrana proti přepsání, výpis nezpracovaných),
- změnily se jen části potřebné pro novou úlohu,
- v komentářích bylo označené, co jsi změnil oproti původní verzi.

Na konci mi vypiš seznam změn v odrážkách, ať vím, co znovu překontrolovat.

Vrátí novou verzi, u které přesně víte, co je nové — a kontrolujete jen to. Právě proto stojí za to psát první skript pořádně, s pojistkami: dědí se do všech dalších.

Kdy knihovnu zahodit

Skript, který jste půl roku nepoužili a jehož popis nedává smysl, smažte. Knihovna má být deset věcí, které používáte, ne archiv čtyřiceti pokusů. Jednou za rok projděte složku a nechte jen to, co jste za poslední rok skutečně spustili.

Nejčastější chyby

• Spustit skript, kterému nerozumíte ani rámcově. Nemusíte umět syntaxi, ale musíte umět odpovědět, které soubory skript čte, které mění a co se stane při chybě. Když to nevíte, není to připravené k puštění.
• Vynechat náhledový režim a zálohu. Hromadné operace nemají tlačítko zpět. Kopie složky stojí deset vteřin, obnova pěti set souborů den.
• Popsat úlohu obecně a doufat. „Přejmenuj mi soubory pěkně“ dá skript pro jinou strukturu dat, než máte. Patnáct skutečných názvů a jeden ukázkový výsledek ušetří tři kola oprav.
• Nechat skript odhadovat chybějící údaje. Když v PDF není částka, má zůstat prázdno. Dopočítaná hodnota vypadá stejně věrohodně jako skutečná a odhalí se až v účetnictví.
• Poslat skutečná osobní nebo firemní data do volného chatu. Ke psaní kódu stačí struktura, ne obsah — smyšlený vzorek se stejným tvarem hodnot funguje stejně dobře. Citlivá data patří jen do placeného účtu se smluvní ochranou dat, samotný běh pak lokálně.
• Řešit skriptem to, co umí program, který už máte. Než napíšete kód na hromadné přejmenování nebo rozdělení textu, ověřte, jestli to nemá vestavěné váš správce souborů nebo tabulkový editor.
• Nechat si skript „vylepšit“ do podoby, které přestanete rozumět. Každé kolo úprav znamená nové kolo vysvětlení. Skript, který se rozrostl na tři obrazovky a už nevíte proč, je čas napsat znovu od jednoduššího zadání.

Nejlepší nástroje

• Claude, ChatGPT nebo Gemini v prohlížeči — napíšou skript i návod na spuštění a hlavně vám ho vysvětlí laicky; sem patří i kolo revize rizik před prvním spuštěním.
• Claude Code — když chcete, aby AI skript rovnou spustila nad vašimi soubory, viděla chybu a opravila ji; nejrychlejší cesta u nepořádných dat, ale vyžaduje důslednější mantinely v zadání.
• Claude Cowork — desktopový režim nad složkou souborů, kde zadáváte úkoly nad tím, co ve složce leží, bez kopírování dat do chatu.
• Python s knihovnou pandas — univerzální základ pro práci se soubory a tabulkami; nemusíte ho umět psát, stačí mu rozumět natolik, abyste věděli, co skript udělá.
• Terminál nebo PowerShell — místo, kde se skript spouští; nic se neinstaluje navíc a návod na první spuštění si necháte napsat na míru svému systému.
• Online prostředí v prohlížeči (Google Colab a podobné) — když nechcete nic instalovat, ale jen pro data, která smí opustit váš počítač.
• Zkušenější kolega nebo IT — u skriptů, které se dotýkají firemních systémů nebo sdílených disků, si nechte návrh prohlédnout, než ho pustíte.

Co vám to přinese

• Čas: hromadné úlohy, které zabíraly půl dne (přejmenování stovek souborů, slučování exportů, třídění fotek), se zkrátí na minuty běhu plus dvacet minut kontroly. U opakovaných úloh klesá cena při druhém použití prakticky na nulu.
• Peníze: odpadá nákup jednoúčelových programů „na přejmenování“ a „na převod formátů“, kterých byste potřebovali pět a každý se ovládá jinak. U opakujících se úloh odpadá i zadávání externímu vývojáři.
• Klid: konec rutiny, u které se člověk po dvou hodinách přestává soustředit — a konec obav, že se ve stovkách souborů někde skrývá překlep, který se ukáže za půl roku.
• Kvalita: skript zpracuje pětistý soubor stejně jako první a umí doložit, podle jakého pravidla to udělal. Ruční průchod tuhle vlastnost nemá a chyby v něm nejdou dohledat.

Pro tip

Pokročilý trik, který vypadá zbytečně a šetří nejvíc: nechte si ke každému skriptu napsat kontrolní skript. Když první přejmenuje soubory, druhý po něm projde složku a ověří, že každý název odpovídá očekávanému tvaru, že se počet souborů nezměnil a že žádný nezůstal prázdný. Trvá to jeden prompt navíc a nahradí to hodinu ručního kontrolování — a hlavně vám dá odpověď, kterou u hromadných operací jinak nemáte: opravdu je hotovo, nebo to jen vypadá hotově?

A závěrečné pravidlo, které platí i po padesátém skriptu: AI navrhuje, člověk schvaluje. Kód smí napsat stroj, ale rozhodnutí spustit ho na vaše data je vaše — a s ním i povinnost mít zálohu a rozumět aspoň větou tomu, co se za chvíli stane.