Zeptejte se AI, co si domyslela

Žádné zadání není úplné — a AI se na rozdíl od kolegy skoro nikdy nezeptá. Mezery tiše zaplní: domyslí si, pro koho text je, jak formální má být, že „tým“ znamená pět lidí a že rozpočtem myslíte roční. Odpověď pak vypadá sebejistě a použitelně, jenže stojí na základech, které jste nikdy neschválili. Nejlevnější kontrolní návyk, jaký s AI existuje, je jedna doplňující otázka po odpovědi: „co sis domyslel sám?“

Jak na to

1. Nechte model normálně odpovědět na váš úkol — plán, návrh, kalkulaci, mail.
2. Pak pošlete tuhle otázku:

Než tvou odpověď použiju: vypiš předpoklady, které sis
o zadání doplnil sám, protože jsem je výslovně neřekl.

U každého uveď:
- jak konkrétně ovlivnil odpověď,
- co by se změnilo, kdyby platil opak.

Seřaď je od nejvratšího — tedy od předpokladu, jehož
změna by odpověď rozbila nejvíc.

3. Seznam projděte a špatné předpoklady opravte jednou větou: „bod 2 neplatí, publikum jsou technici, uprav odpověď.“
4. U důležitých úkolů udělejte z otázky součást původního zadání: „na konci odpovědi vždy vypiš svoje předpoklady.“ Model pak hraje s odkrytými kartami rovnou.

Vzorová situace

Manažer Radek si nechá od AI navrhnout plán zavedení nového systému docházky. Plán vypadá skvěle: harmonogram, komunikace, školení. Poslal by ho dál — ale nejdřív pošle otázku na předpoklady.

Ze seznamu vypadnou tři věci, které v zadání nebyly: model předpokládal, že všichni zaměstnanci sedí v kanceláři (polovina je v terénu bez počítače), že systém nasazuje interní IT (dělá to dodavatel) a že jde o jednu pobočku. První předpoklad je nejvratší — celý komunikační plán stojí na e-mailech, které si terénní lidé nečtou. Radek opraví dvě věty v zadání a druhá verze plánu je k použití. Kdyby první verzi poslal dál, vrátila by se mu za týden od provozního ředitele, i s komentářem.

Co vám to přinese

Odhalíte chybné základy za minutu místo za týden — a často se dozvíte i něco o vlastním zadávání, protože seznam předpokladů je přesný otisk toho, co v zadání chybělo. Otázka nic nestojí a funguje na jakýkoli úkol, od mailu po strategii. Je to jiná disciplína než ověřování faktů (na to je samostatný návod): tady nejde o to, jestli model mluví pravdu, ale jestli řeší stejnou úlohu jako vy.

Pro tip

Nejcennější je otázka u všeho, co obsahuje čísla: kalkulace, odhady, srovnání. Chtějte výslovně „vypiš předpoklady výpočtu — kurz, sazby, období, co je a není v ceně“. Právě tam se skrývají ty nejtišší domysly: model klidně počítá s DPH, které jste nezmínili, nebo s loňským kurzem — a bez vypsaných předpokladů to z výsledného čísla nikdy nepoznáte.