Firemní styl jako MCP server: barvy, pravidla i fotky, o které si AI řekne sama

Každá firma, která začala dělat grafiku a texty s umělou inteligencí, narazí na stejnou věc. První vizuál je povedený. Desátý vypadá, jako by ho dělala jiná firma. Někdo z marketingu si proto sepíše odstavec s barvami a tónem a vkládá ho na začátek každého zadání.

Funguje to, dokud je ten člověk jeden. Pak přijde druhý s vlastní verzí odstavce, logo se změní a polovina lidí dál používá staré.

Proč server, a ne dokument

Manuál značky je dokument pro lidi. Umělá inteligence potřebuje totéž jinak: v malých kouscích, na vyžádání a vždy v poslední verzi.

Přesně to dělá MCP server. Nabídne modelu několik nástrojů a model si o ně řekne ve chvíli, kdy je potřebuje. Co je MCP obecně, vysvětluje díl o lokálním MCP.

Třetí řádek je ten, kvůli kterému to stojí za námahu. Pravidla jdou okopírovat. Schválené fotky, loga a šablony ne.

Co na něj patří

Šest nástrojů pokryje většinu práce. Názvy jsou ilustrační, podstatné je rozdělení.

Poslední nástroj bývá nejužitečnější. Model se pravidly řídí většinou; kontrola, která je jen kód, se jimi řídí vždy.

Obsah je těžší než kód

Pravidla zkraťte na jednu obrazovku. Stostránkový manuál model nepřečte lépe než vy. Napište verzi, kterou by pochopil nový kolega první den:

BARVY: zelená #1F5F4A (hlavní), krémová #F4EFE6 (pozadí),
       černá #1A1A1A (text). Žádné přechody, žádná neonová.
PÍSMO: nadpisy Fraunces, text Inter. Nikdy verzálky v celé větě.
FOTKY: denní světlo, teplé tóny, skuteční lidé a skutečná místa.
       Žádné fotobankové úsměvy do kamery.
TÓN:   vykání, klidně, bez superlativů a vykřičníků.
NIKDY: text vygenerovaný do obrázku, logo na rušném pozadí,
       tváře zákazníků bez souhlasu.

Fotky popište, jinak je nikdo nenajde. Složka s tisícem souborů pojmenovaných IMG_4471.jpg je k ničemu lidem i modelu. Ke každé fotce patří řádek v tabulce:

soubor | co je na ní | místo | rok | formát | smí se použít na | autor

Sloupec „smí se použít na“ je nejdůležitější. Fotka zaměstnance, který odešel, nebo snímek s licencí jen na web jsou přesně ty chyby, které pak řeší právník.

Popisky umí navrhnout model, který fotky vidí. Schválit je musí člověk, který ví, kdo na nich je.

Kostra serveru

Server je tenká vrstva nad složkou. V oficiálním SDK pro Python vypadá základ takhle; berte to jako kostru, kterou vám Claude dopíše podle vašich souborů a podle aktuální dokumentace:

from pathlib import Path
import csv
from mcp.server import MCPServer

DATA = Path("/data/znacka")
mcp = MCPServer("Firemní styl")

@mcp.tool()
def pravidla_znacky() -> str:
    """Krátká pravidla vizuálního stylu a tónu. Zavolej před
    každým zadáním grafiky nebo textu."""
    return (DATA / "pravidla.md").read_text(encoding="utf-8")

@mcp.tool()
def najdi_fotku(dotaz: str, format: str = "") -> list[dict]:
    """Najde schválené firemní fotky podle popisu. Vrací odkaz,
    popis a to, kde se fotka smí použít."""
    with open(DATA / "fotky.csv", encoding="utf-8") as f:
        radky = list(csv.DictReader(f))
    slova = dotaz.lower().split()
    return [
        r for r in radky
        if all(s in r["popis"].lower() for s in slova)
        and (not format or r["format"] == format)
    ][:10]

Tři věci si všimněte. Popisek pod názvem nástroje je to, podle čeho se model rozhoduje, kdy ho zavolat; pište ho jako pokyn. Nástroj na fotky vrací odkaz a podmínky, ne obrázek samotný, takže je odpověď malá. A hledání je obyčejné porovnání slov — na pár set fotek stačí a dá se pochopit.

Kde ho pustit a kdo na něj smí

Dvě rozumné varianty:

• Na NASu vedle agenta, v dalším kontejneru bez publikovaných portů. Dosáhne na něj agent a vy přes privátní síť. Postup pro Synology je v dílu Synology zvenčí.
• Na firemním hostingu s přihlášením, když ho má používat celý tým z aplikace Claude jako vlastní konektor.

Ať tak či tak platí:

• Server jen čte. Žádný nástroj, který by pravidla nebo fotky měnil. Úpravy dělá člověk v souborech.
• Fotky s lidmi mají vlastní režim. Co není výslovně schválené k užití, server nevydá.
• Agentovi povolte jen to, co potřebuje. V Hermesu se nástroje serveru dají vyjmenovat v nastavení, stejně jako u Beeperu v sestavě 4.
• Veřejný server znamená veřejné fotky. Bez přihlášení na něj patří jen to, co už je na webu.

Jak se pak pracuje

Zadání se zkrátí na to podstatné:

Připrav zadání pro tři vizuály adventní kampaně. Nejdřív si ze
serveru načti pravidla značky. Pro každý vizuál zkus najít
schválenou fotku; když žádná nesedí, napiš prompt pro generátor,
který pravidla dodrží. Hotové texty nech zkontrolovat.

Model si vyžádá pravidla, prohledá fotky, kde to jde, použije skutečné, a text prožene kontrolou. Stejné zadání dá stejně stylovaný výsledek v Claudovi, u agenta na NASu i kolegyni v obchodním oddělení.

Navazuje to na oba grafické návody: obraz a video v ElevenLabs a dotažení v Affinity. Tam jste styl drželi referenčním obrázkem. Tady ho drží server.

Styl je jen polovina. Jak stejným způsobem zpřístupnit ceny, podmínky a fakta, ukazuje díl o znalostní bázi firmy; jak z nástroje „zkontroluj text“ udělat pojistku, na kterou se dá spolehnout, díl o kontrole textu. A jak fotky popsat, aby v nich šlo hledat, návod tisíc fotek za víkend.

Kdy to nestavět

• Jste na to sami a styl máte v hlavě. Pak stačí uložený odstavec a složka s fotkami.
• Nemáte kdo by obsah udržoval. Server se zastaralými pravidly je horší než žádný, protože mu všichni věří.
• Fotky nejsou popsané a nikdo je popsat nechce. Začněte tabulkou. Server je až druhý krok.

Na co si dát pozor

• Jeden zdroj pravdy. Když pravidla existují na serveru i v PDF, do měsíce se rozejdou. PDF generujte ze stejných souborů, nebo ho zrušte.
• Verzujte. Soubory s pravidly patří do gitu. Až se někdo zeptá, proč je logo jinak než loni, budete vědět kdy a kdo.
• Hlídejte, na co se modely ptají. Dotazy, na které server nemá odpověď, jsou nejlepší seznam toho, co doplnit.
• Práva k fotkám ověřte u zdroje. To, že soubor leží ve firemní složce, neznamená, že ho smíte použít v reklamě.

Manuál značky býval dokument, který se jednou za tři roky draze vyrobil a pak ležel na disku. Server je stejný obsah v podobě, která se používá denně — a právě proto se na něm brzy ukáže, co v manuálu nikdy nefungovalo.