AI v redakci: průvodce dnem novináře

Novinářský den se skládá ze dvou různých prací. Jedna je ta, za kterou vám platí: najít, co nikdo neříká, zavolat tomu správnému člověku, položit nepříjemnou otázku a napsat to tak, aby to bylo pravda i čtivé. Druhá je všechno okolo — projít třicet tiskovek, ve kterých je jedna zpráva, přepsat čtyřicet minut rozhovoru, zkrátit text o osm set znaků, vyrobit tři varianty na sítě, dohledat, kdy ta firma dostala tu dotaci. Ta druhá práce sežere půlku dne a nikdo si jí nevšimne.

AI je dobrá právě na tu druhou práci — a je nebezpečná ve chvíli, kdy ji pustíte do té první. Tenhle text vede tu čáru pořádně a pak ukazuje, co je pod ní: jak nechat hledat podklady tak, aby se daly ověřit, jak číst veřejná data o zakázkách a dotacích, jak seškrtat perex na přesný počet znaků, kdy se kreslí schéma a kdy se nesmí generovat obrázek, a co se nikdy nesmí objevit v cizím systému, i kdyby uzávěrka byla za dvacet minut.

Je to rozcestník celé novinářské sekce. Každá část má prompty k okopírování — stačí doplnit hranaté závorky — a odkazy na podrobnější návody, které rozebírají jednotlivé kroky do hloubky. Nemusíte ho číst najednou; projděte si nejdřív část o ochraně zdrojů a pak se vracejte k té fázi dne, ve které zrovna jste.

Vzorová situace

Klára dělá zpravodajství v regionální redakci. Ráno v půl deváté má v poště tři tiskové zprávy: krajský úřad chválí novou dotaci na opravu škol, opozice ji ve druhé zprávě označuje za předvolební, a třetí je od firmy, která tu opravu bude dělat. Do oběda má odevzdat dva texty, ve dvě má domluvený rozhovor s ředitelem jedné z těch škol a v pět je uzávěrka.

Kde jí den utíká, ví přesně, protože si to jednou týden měřila.

Tiskovky, 40 minut. Přečíst tři zprávy o stejné věci, poznat, co je fakticky nové, a najít, kde si odporují. Odpor je zpravidla ta zpráva. Klára to dělá ručně: čte, podtrhává, přepisuje čísla do bloku.

Dohledávání, 50 minut. Kolik ta dotace je, odkud jsou peníze, dostal kraj podobnou už předtím, kdo zakázku vyhrál a za kolik. Klikání v rejstřících je pomalé a čísla si musí ručně přepisovat.

Krácení, 25 minut. Text má 4 600 znaků, do rubriky se vejde 3 800. Škrtat vlastní text je nejpomalejší práce na světě, protože každá věta se jeví nutná.

Přepis rozhovoru, 60 minut. Čtyřicet minut nahrávky znamená hodinu přepisu a pak půl hodiny hledání toho jednoho místa, kde ředitel řekl něco citovatelného.

Sítě, 20 minut. Z hotového textu post na Facebook, něco kratšího na X a věta do newsletteru.

To jsou skoro tři hodiny denně, ve kterých se nic nezjistí. Klára z nich potřebuje ušetřit polovinu — ne aby stihla víc textů, ale aby měla čas zavolat druhé straně, než to pošle. Zbytek průvodce jde jejím dnem krok za krokem a na konci se k němu vrátíme.

Kde AI v redakci pomáhá a kde ne

Tuhle část napíšu jako první a natvrdo, protože všechno ostatní z ní vychází.

Tvrdá čára

AI není zdroj. Jazykový model neví, co se stalo. Umí vyrobit text, který zní, jako by to věděl — a dělá to stejně sebejistě, když věc ví, jako když si ji vymýšlí. Věta „podle ministerstva to bylo 340 milionů“ vypadá v odpovědi stejně, ať už to ministerstvo řeklo, nebo je to číslo vygenerované jako pravděpodobné pokračování věty.

Z toho plyne pravidlo, které v redakci nemá výjimku: z modelu nesmí do textu vstoupit žádný fakt, který jste sami neviděli u dohledatelného zdroje. Ne parafráze, ne číslo, ne datum, ne jméno, ne citát. AI vám smí říct, kde ten fakt hledat. Ověření je vaše.

Druhá polovina té čáry: pod textem je podepsaný člověk. Ne redakce, ne nástroj — člověk, který za každou větou stojí a obhájí ji, když zavolá právník protistrany. Když v textu vyjde chyba, není odpovědný model, jste to vy. To je jediné, co dělá z toho, co píšete, žurnalistiku a ne obsah.

Kde tedy pomáhá

Tři okruhy, ve kterých AI v redakci reálně šetří čas:

Hledání. Kam se podívat, jaká databáze to eviduje, kdo se tím zabývá. Model je rychlá orientace v terénu, ne odpověď — výstup jsou stopy, které jdete prošlapat.

Třídění. Třicet stran materiálu, tři tiskovky, hodina přepisu, výpis dvou set zakázek. Roztřídit to na „tohle je nové“, „tohle si odporuje“ a „tohle je jen omáčka“ je mechanická práce, kterou model dělá dobře a rychle. Kontrola je pořád vaše — ale kontrolovat setříděné je desetkrát rychlejší než třídit.

Forma. Titulek, perex, délka, tonalita, čárky, typografie, varianty na sítě, popisky. Tady se nerozhoduje o pravdě, jen o tom, jak je zabalená — nejvíc ušetřeného času a nejmíň rizika.

Kam nepatří

Nesmí generovat fakta. Když v odpovědi není odkaz, na který jde kliknout, není to informace, je to hypotéza.

Nesmí psát celý text. Ne kvůli morálce, ale kvůli tomu, jak to dopadá: vygenerovaný článek je pravdivý na osmdesát procent a těch dvacet je rozprostřených tak, že je nenajdete. Opravit cizí text, ve kterém nevíte, co je ověřené, trvá déle než ho napsat.

Nesmí za vás mluvit se zdrojem. Otázky si nechat připravit můžete, ale rozhovor vedete vy a doptáváte se podle toho, co člověk řekne. Automat by se nezeptal na to podstatné, protože by nepoznal, že mluvící zaváhal.

Nesmí vidět identitu chráněného zdroje. Samostatná část na konci a nejdůležitější věta v celém textu.

Nesmí rozhodnout, co se publikuje. Model neumí zvážit, komu vydání ublíží a co je veřejný zájem. To je redakční rozhodnutí a dělá ho člověk.

Pravidlo, které se vyplatí napsat si nad stůl

Ke každé práci s AI si položte jednu otázku: kdyby mi to udělal stážista, co bych po něm překontroloval? Odpověď je přesně to, co musíte překontrolovat po modelu — s tím rozdílem, že stážista přizná, že něco nesehnal, kdežto model to dopíše.

Rešerše a ověřování

Ráno, tři tiskovky, padesát minut dohledávání. Tady se dá ušetřit nejvíc a zároveň se tu dá nejrychleji podělat celý text.

Tři podrobné návody na téhle části webu jdou do hloubky a nebudu je opakovat: vyhledávání s citacemi rozebírá, jak se ptát, aby odpověď stála na zdrojích, a proč se na citace musí klikat; hloubková rešerše ukazuje, kdy se vyplatí nechat model pracovat dvacet minut na strukturované rešerši místo rychlé odpovědi; a ověřování faktů je manuál na to, co se ověřuje vždycky, co jen cíleně a co nikdy nepustíte ven bez druhého zdroje. Přečtěte si je. Tahle část ukazuje jen novinářský řez: co s tím ráno v redakci.

Tiskovka na fakta

Tisková zpráva je marketingový text, který se tváří jako informace. Práce s ní má tři kroky: vytáhnout, co je fakticky nové, oddělit to od hodnocení a vypsat, co ve zprávě chybí. Ten třetí krok je ten, kvůli kterému se zpráva čte.

Tohle je tisková zpráva. Zpracuj ji do struktury pro zpravodajský text.
Nic nedomýšlej — pracuj jen s tím, co ve zprávě je.

1. FAKTA: očíslovaný seznam ověřitelných tvrzení. U každého uveď, kdo je
   ve zprávě uvádí (instituce, jmenovaná osoba, „nespecifikováno“).
   Čísla opiš přesně včetně jednotek a období.
2. HODNOCENÍ: věty, které vypadají jako fakt, ale jsou to názor, cíl
   nebo příslib do budoucna. Cituj je doslova.
3. CHYBÍ: co by ve zprávě k tomuhle tématu logicky mělo být a není —
   jmenovitě částky, termíny, jména odpovědných, srovnání s minulostí,
   druhá strana.
4. NA CO SE ZEPTAT: 5 otázek pro mluvčího, seřazených podle toho, jak
   nepříjemné jsou. Každá musí být zodpovědná jednou větou nebo číslem.

Text zprávy:
[vložit tiskovou zprávu]

Vrátí čtyři bloky, ze kterých jsou body 3 a 4 to cenné — model je slušný v tom, všimnout si, že ve zprávě o dotaci není napsáno, odkud peníze jsou. Kontrolujte bod 1: modely mají tendenci mírně přeformulovat čísla a ztratit u nich období („340 milionů“ místo „340 milionů za tři roky“). Čísla si vždycky přečtěte v originále.

Tři zprávy o jedné věci

Klářina ranní situace: úřad, opozice a dodavatel mluví o stejné dotaci. Rozdíl mezi jejich verzemi je zpráva a hledá se špatně, protože při souvislém čtení tří textů se rozpor v číslech přehlédne.

Dostal jsi tři tiskové zprávy o stejné události od tří různých
subjektů. Porovnej je.

Vypiš tabulkou: TVRZENÍ | zpráva A | zpráva B | zpráva C
U každého tvrzení uveď, co k němu která zpráva říká — a když o něm
mlčí, napiš „neuvádí“.

Pak zvlášť:
- ROZPORY: kde se zprávy liší v čísle, datu nebo tvrzení, a čím by
  se dal rozpor rozsoudit (jaký dokument, jaká databáze, koho se ptát).
- SHODA: v čem se shodují všechny tři — nejpevnější půda.
- ODLIŠNÝ SLOVNÍK: jak každá strana pojmenovává tutéž věc.

Nehodnoť, kdo má pravdu. Jen ukaž, kde se rozcházejí.

Zpráva A ([kdo]):
[vložit]
Zpráva B ([kdo]):
[vložit]
Zpráva C ([kdo]):
[vložit]

Nejužitečnější prompt celého ranního bloku. Pozor na jedno: model občas označí za rozpor jen jiné zaokrouhlení nebo jiné období. Každý nález si ověřte v originálech, než na něm postavíte odstavec.

Brífink k tématu, kterému nerozumíte

Zpravodajec dostane téma, o kterém nikdy nepsal, a má na něj dvě hodiny. Cílem téhle rešerše není napsat text — je to vědět tolik, abyste v telefonu poznali, když vám někdo lže.

Připravuju zpravodajský text o [téma] v kontextu [region / instituce].
Nepíšu ho z tebe — potřebuju se v tématu zorientovat, abych věděl, na
co se ptát a kde si to ověřit.

Zpracuj brífink:
1. Jak to funguje: mechanika věci v 8 větách, bez žargonu. Kde jsou
   peníze, kdo rozhoduje, co je povinné a co dobrovolné.
2. Kdo jsou aktéři: role, ne jména — zadavatel, dodavatel, kontrolní
   orgán, kdo to platí, komu to slouží.
3. Kde jsou veřejná data: konkrétní názvy registrů a dokumentů,
   ve kterých se tohle eviduje, a u každého co se z něj dá zjistit.
4. Typické způsoby, jak se v tomhle oboru chyby a machinace dělají —
   obecně, jako varovné signály, ne jako obvinění.
5. Pět otázek, které si musím zodpovědět, než napíšu první větu.

Používej vyhledávání a u každého faktického tvrzení uveď zdroj s
odkazem. Kde si nejsi jistý, napiš to místo odhadu.

Použijte to v nástroji se zapnutým vyhledáváním, jinak dostanete jen obecnou znalost bez možnosti kontroly. Bod 3 je ten, kvůli kterému to děláte — seznam databází, který byste jinak sbírali roky. A na každý odkaz klikněte; vyhledávání s citacemi tomu říká pravidlo tří kliknutí a v redakci platí dvojnásob.

Ověření jednoho tvrzení

Nejčastější situace před uzávěrkou: v textu je jedna převzatá věta a vy si nejste jistí. Ověřování se dělá tak, že se tvrzení rozloží na části, které jdou dohledat každá zvlášť.

Tohle tvrzení chci publikovat. Než to udělám, rozlož mi ho.

Tvrzení: „[vložit přesnou větu, jak ji chci napsat]“
Odkud ho mám: [tiskovka / jiné médium / mluvčí / dokument]

1. Rozdrob tvrzení na ověřitelné složky (číslo, období, subjekt,
   příčinná vazba, srovnání) a vypiš je zvlášť.
2. U každé složky napiš, kde přesně se ověřuje — název registru,
   dokumentu, výroční zprávy. Ne „veřejné zdroje“, konkrétní název.
3. Označ nejkřehčí složku, kde je největší šance, že je tvrzení
   posunuté nebo vytržené z kontextu.
4. Napiš opatrnou verzi téhož tvrzení, která platí i za užších
   podmínek a kterou můžu použít, dokud nemám potvrzení.

Nehledej za mě odpověď, jestli je to pravda. Ukaž mi, kde ji najdu.

Bod 4 je záchranná brzda před uzávěrkou: často zjistíte, že opatrná verze říká skoro totéž a nemusíte nic riskovat. Bod 2 kontrolujte — když model uvede databázi, kterou neznáte, ověřte nejdřív, že existuje. Neexistující registry si modely vymýšlejí obzvlášť ochotně.

Přepis rozhovoru na citace

Čtyřicetiminutová nahrávka. Přepis udělá diktovací nástroj nebo asistent, který zpracuje audio; zbytek práce je najít v šesti tisících slovech ta tři místa, která do textu půjdou. Čištění přepisu řeší učesání diktátu — tady jde o krok za ním.

Tohle je doslovný přepis rozhovoru, který jsem vedl. Mluvčí je
[funkce, veřejně vystupující osoba]. Téma: [téma].

Zpracuj:
1. CITACE: vyber 6 pasáží použitelných jako přímá citace. U každé
   doslovné znění (neupravuj slova, jen odstraň zjevné přeřeky
   a vycpávková slova, a označ to), místo v rozhovoru a důvod,
   proč je silná (nové tvrzení / přiznání / číslo / formulace).
2. OPATRNÁ MÍSTA: kde mluvčí odpověděl vyhýbavě, změnil téma nebo
   odpověděl na jinou otázku, než jsem položil.
3. TVRZENÍ K OVĚŘENÍ: fakta, která mluvčí uvedl a která musím
   ověřit jinde, než je vydám.
4. NEZEPTAL JSEM SE: co zůstalo otevřené a mělo by se doptat.

Nic nepřeformulovávej do hezčí češtiny. Citace musí být použitelné.

Přepis:
[vložit přepis]

Bod 2 je věc, kterou při vlastním poslechu snadno přehlédnete, protože jste v tu chvíli přemýšleli nad další otázkou. Zásadní upozornění: tenhle prompt platí pro veřejně vystupujícího mluvčího, který ví, že mluví na záznam pro média. Přepis rozhovoru s chráněným zdrojem se do žádného externího nástroje nevkládá — proč a co s tím, je v části o ochraně zdrojů.

Co z rešerše smí do textu

Struktura, otázky, seznamy databází a roztříděné materiály jdou použít rovnou — nic z toho není tvrzení o světě. Rozpory, na které model upozornil, se ověří v originálech. A fakta, čísla, data, jména a citace, které model uvedl sám od sebe, do textu nepatří, dokud je neuvidíte u zdroje. Sem patří i formulace, které zní dobře, ale nevíte, odkud jsou — smažte je. To je nejčastější cesta, jak se do článku dostane cizí věta.

Data z veřejných zdrojů

Veřejná data o hospodaření státu jsou v Česku pozoruhodně dostupná — registr smluv, veřejné zakázky, dotace, sponzoring politických stran, insolvence, rozhodnutí antimonopolního úřadu. Problém nikdy nebyl v dostupnosti, ale v tom, že se v nich hledá pomalu, klikáním, po jednom subjektu, a při propojování dvou věcí si čísla přepisujete do vlastní tabulky.

Hlídač státu tahle data sbírá, čistí a propojuje — a má MCP server, rozhraní, přes které si je asistent umí číst sám. Místo klikání po rejstřících vedete rozhovor: název firmy, IČO, série dotazů, propojení. Připojení je otázka pár minut a podrobně ho řeší prověrka obchodního partnera přes Hlídač státu — ten návod je psaný z firemního úhlu, ale technická část platí beze zbytku; obecně o konektorech je přehled MCP konektorů. Novinářský úhel rozebírá samostatný text Hlídač státu pro novináře.

Rozdíl mezi firemní prověrkou a novinářskou rešerší

Firma se ptá je tenhle partner bezpečný? — odpověď je semafor a hotovo. Novinář se ptá je na tomhle něco, co veřejnost neví? — zajímá ho vzor, opakování, propojení. Jedna firma sama o sobě není zpráva.

Z toho plynou tři rozdíly. Novinář pracuje s časovou řadou, ne s aktuálním stavem — nezajímá ho, že firma dnes existuje, ale kdy vznikla a co dělala předtím. Pracuje se souborem subjektů, ne s jedním: jedna zakázka nic neznamená, dvě stě zakázek jednoho úřadu za pět let má tvar. A pracuje s vyvracením, ne s potvrzováním — hypotézu si vyrábíte proto, abyste se ji pokusili zabít.

Co se v datech dá najít

Praktický přehled toho, na co se hodí se ptát:

Registr smluv. Kdo s kým uzavřel jakou smlouvu, za kolik a kdy. Zveřejnění je u velké části veřejných zakázek povinné, takže absence smlouvy v registru je sama o sobě otázka.

Veřejné zakázky. Zadávací řízení, počet nabídek, vítěz, cena. Zakázky s jedinou nabídkou nejsou nezákonné, ale je to místo, kde se soutěž nekonala — legitimní otázka na zadavatele.

Dotace. Kdo dostal peníze, z jakého programu, kolik a na co. Zajímavé je opakování (stejný příjemce v pěti kolech) a načasování.

Sponzoring politických stran. Jediná datová sada, která umí propojit „firma dostává zakázky“ s „firma financuje politiku“ — a zároveň místo, kde se nejsnadněji přestřelí. Sponzoring není trestný čin ani důkaz čehokoli, je to kontext.

Insolvence a trestní záznamy firem. Kdo je nebo byl v úpadku, komu byl uložen trest. Užitečné hlavně u dodavatelů s velkou zakázkou a tenkou historií.

Rozhodnutí antimonopolního úřadu. Kdo už jednou dostal za zadávací řízení přes prsty; opakování je zpráva. A politici a jejich příjmy — majetková přiznání a odměny, pokud jsou v datech.

Od tématu k dotazu

Nejčastější chyba je ptát se příliš široce. „Najdi mi něco na kraj“ nevrátí nic použitelného — dotaz musí mít subjekt, období a jednu otázku.

Máš připojený MCP server Hlídače státu. Dělám rešerši pro zpravodajský
text, ne firemní prověrku — zajímají mě vzory a anomálie, ne semafor.

Subjekt: [název úřadu / obce / organizace]
Období: [od–do]
Otázka: kdo od tohoto zadavatele dostával peníze a jak se to v čase
měnilo.

Postupuj takhle:
1. Najdi IČO subjektu a potvrď mi, že jsme u toho správného
   (název, sídlo, právní forma).
2. Vypiš dodavatele podle celkového objemu smluv za dané období —
   TOP 15, sloupce: dodavatel, IČO, počet smluv, celkový objem,
   první a poslední smlouva.
3. U pěti největších ukaž rozložení objemu po letech.
4. Označ, co je v těch datech neobvyklé: skokový nárůst, dodavatel,
   který se objevil z ničeho nic a hned nahoře, opakované smlouvy
   těsně pod limitem, dlouhá pauza a náhlý návrat.
5. Ke každému nálezu napiš, co ho může nevinně vysvětlit.

Ke každému číslu uveď, ze kterého záznamu je, ať si ho můžu otevřít.
Nic nedopočítávej odhadem — když data chybí, napiš, že chybí.

Bod 5 je tam schválně: nutí model i vás formulovat nevinné vysvětlení dřív, než se do nálezu zamilujete. Většina „anomálií“ v zakázkách má nudné vysvětlení (velká investiční akce, změna metodiky, sloučení organizací) a je lepší ho znát dřív, než zavoláte mluvčímu.

Kritické upozornění: agregovaná čísla si přepočítejte. Sčítání dlouhých seznamů je přesně to, v čem jazykové modely tiše chybují. Když má součet jít do textu, stáhněte si data a sečtěte je v tabulce nebo skriptem.

Firma na druhé straně

Druhý typický směr: máte dodavatele a chcete vědět, co je zač.

Přes Hlídač státu mi sestav datový profil firmy [název], IČO [12345678].
Píšu o ní zpravodajský text, takže potřebuju fakta a datumy, ne
hodnocení.

1. Základ: vznik, sídlo, právní forma, obor, změny sídla a názvu.
2. Lidé: statutární orgán a vlastnická struktura včetně změn a dat.
3. Peníze od státu: smlouvy s veřejnými institucemi (rok, zadavatel,
   předmět, částka) a dotace (program, rok, částka, účel).
4. Rizikové záznamy: insolvence, trestní záznamy firmy, status
   nespolehlivého plátce, rozhodnutí antimonopolního úřadu.
5. Politické vazby v datech: sponzoring stran firmou nebo osobami
   ve statutárním orgánu, s datem a částkou.
6. Časová osa: všechny nalezené události chronologicky do jednoho
   seznamu (datum — událost — zdroj).

Bod 6 je pro mě nejdůležitější. Pokud u nějaké kategorie nic není,
napiš „bez záznamu“ — nedomýšlej.

Časová osa v bodu 6 je trik, který se v datech skoro nikdy nedělá a přitom je z něj vidět nejvíc: když vedle sebe stojí „změna jednatele“, „registrace do soutěže“ a „sponzorský dar“ s daty, je hned poznat, jestli spolu časově souvisejí. Ověřte identifikaci v bodu 1 — firmy s podobnými názvy jsou nejčastější zdroj omylu a IČO je jediná pevná půda.

Propojení: kde vzniká zpráva

Třetí typ dotazu je ten, kvůli kterému se to celé dělá — hledání průniku mezi dvěma množinami.

Přes Hlídač státu ověř jednu hypotézu. Chci ji spíš vyvrátit než
potvrdit, takže hledej i důkazy proti.

Hypotéza: firmy, které v období [od–do] sponzorovaly stranu [strana],
zároveň získávaly zakázky od [zadavatel / typ zadavatele].

1. Vypiš firmy, které v období straně poskytly dar (firma, IČO,
   datum, částka).
2. U každé z nich zjisti smlouvy a zakázky se zadavatelem v období
   [od–do] — počet a objem.
3. Sestav tabulku: firma | dary celkem | zakázky celkem | první dar |
   první zakázka | co bylo dřív.
4. Zvlášť napiš, které firmy dostávaly zakázky i před prvním darem —
   to hypotézu oslabuje.
5. Zvlášť napiš, kolik firem sponzorovalo a zakázky nemá vůbec.
6. Napiš, jaká data by tuhle hypotézu vyvrátila nebo potvrdila
   pořádně, a co z nich Hlídač nemá.

Nedělej závěry o motivaci. Vracej jen čísla a data se zdroji.

Body 4 a 5 jsou tam proto, aby text nebyl nepoctivý. Když z padesáti sponzorů má zakázky šest a všech šest je mělo už předtím, není to zpráva o vlivu — je to zpráva o tom, že velké firmy zároveň sponzorují a zároveň podnikají. Bod 6 je přiznání limitů dat, které patří i do publikovaného textu.

Kde data končí

Čtyři věci, které si musíte pamatovat, než z databáze uděláte titulek:

Data nejsou důkaz úmyslu. Ukazují, co se stalo, ne proč. Souvislost v čase není příčina.

Chybějící záznam neznamená, že se nic nestalo — jen že to není v téhle databázi. Zveřejňovací povinnosti mají výjimky a limity.

Firma s podobným názvem není ta firma. IČO, vždycky IČO.

Druhá strana dostane slovo. Než text vyjde, dotčení dostanou konkrétní otázky s konkrétními čísly a přiměřený čas na odpověď. Není to zdvořilost, je to součást řemesla — a nejrychlejší způsob, jak zjistit, že jste si spletli dvě firmy.

Psaní a forma

Tady AI šetří nejvíc času s nejmenším rizikem, protože se nerozhoduje o pravdě, jen o tvaru. Podmínka je, že text už existuje: model neupravuje váš text, dokud ho nemá.

Titulek a perex

Titulek se nedělá tak, že se vygeneruje jeden. Dělá se tak, že se vyrobí patnáct a vy poznáte, který je ten správný. Model nemá tušení, co zpráva doopravdy znamená — ale rozprostřít varianty po škále od suchého po ostrý umí dobře.

Tohle je hotový zpravodajský text. Navrhni titulky.

Pravidla:
- Žádný clickbait, žádné otázky v titulku, žádné „šokující“.
- Titulek musí být pravdivý i bez článku — nesmí slibovat víc,
  než v textu je.
- Nepoužívej slova, která v textu nejsou doložená.
- Délka do [65] znaků včetně mezer, u každého uveď počet znaků.

Dej mi 12 variant rozdělených do tří skupin:
A) SUCHÉ ZPRAVODAJSKÉ — kdo, co, kde. 4 varianty.
B) S DŮRAZEM NA ČÍSLO nebo konkrétní detail. 4 varianty.
C) S DŮRAZEM NA DŮSLEDEK pro čtenáře. 4 varianty.

Pak zvlášť napiš, které tvrzení z textu je podle tebe to nejsilnější,
a proč — chci vědět, jestli jsem ho v textu dostatečně zvýraznil.

Text:
[vložit článek]

Poslední odstavec promptu je nejužitečnější: často vám ukáže, že to nejzajímavější máte schované ve čtvrtém odstavci. Varianty ze skupiny C kontrolujte nejpřísněji — právě tam modely rády přeženou dopad („kraj přijde o miliony“ tam, kde text říká „hrozí, že kraj přijde“).

Perex se dělá stejně, jen s jinými pravidly:

Napiš perex k tomuhle textu. Tři varianty.

Pravidla:
- Perex nesmí opakovat titulek jinými slovy.
- Musí obsahovat: co se stalo, koho se to týká, a jednu konkrétnost
  (číslo, datum nebo jméno) z textu.
- Rozsah [280–320] znaků včetně mezer, u každé varianty uveď přesný
  počet.
- Bez adjektiv, která nejsou v textu doložená.
- Poslední věta perexu má být důvod, proč číst dál — ale ne slib
  toho, co v textu není.

Titulek zní: [vložit titulek]
Text:
[vložit článek]

Text na přesný počet znaků

Nejotravnější práce dne. Modely tady potřebují zvlášť tvrdé zadání: počítání znaků jim jde špatně a mají tendenci škrtat konkrétnosti (čísla, jména) a nechávat obecné věty, což je přesně naopak, než chcete. Podrobný postup i s kontrolním krokem má text na přesný počet znaků; tady je základní redakční verze.

Zkrať tenhle text na [3800] znaků včetně mezer. Aktuálně má
[4600] znaků.

Co se NESMÍ ztratit:
- žádné číslo, datum, jméno ani citace
- žádné tvrzení, které v textu nese informaci
- odkaz na to, že jsme oslovili druhou stranu

Co se má škrtat, v tomhle pořadí:
1. Opakování téhož jinými slovy
2. Vysvětlování obecně známých souvislostí
3. Vedlejší věty, které jen zjemňují formulaci
4. Přívlastky, které nenesou informaci
5. Až nakonec: celý odstavec, který je nejméně podstatný — a napiš
   mi, který to je a proč

Neškrtej tak, že věty rozsekáš na útržky. Výsledek musí být čitelný
zpravodajský text.

Na konec napiš:
- délku výsledku ve znacích
- seznam toho, co jsi vypustil (odrážky)

Text:
[vložit text]

Model vám skoro jistě nevrátí přesně 3 800 znaků. Změřte si výsledek sami a doladěte posledních pár desítek ručně. Seznam vypuštěného na konci je povinný: je to jediný způsob, jak si všimnout, že se cestou ztratila věta o tom, že mluvčí odmítl odpovědět.

Tonalita

Stejná fakta se dají napsat pro zpravodajský web, pro tištěný magazín a pro newsletter a pokaždé to má znít jinak. Změna tonality je mechanická úloha, kterou modely zvládají dobře — nebezpečí je, že spolu s tónem posunou i obsah. Podrobně změna tonality textu; z redakčního pohledu platí jedno pravidlo, které patří do promptu vždycky: fakta se nemění, mění se jen jazyk.

Přepiš tenhle text do jiné tonality. Fakta, čísla, jména a citace se
NESMÍ změnit — ani zaokrouhlit, ani zjednodušit, ani vypustit.

Zdrojová tonalita: [úřední tiskovka / odborný text / mluvený projev]
Cílová tonalita: [věcné zpravodajství / čtivá reportáž / newsletter
psaný v první osobě / vysvětlující text pro čtenáře bez znalosti oboru]

Konkrétně:
- Délka vět: [krátké oznamovací věty / delší souvětí]
- Osoba: [neosobní / redakce v první osobě množné]
- Odborné termíny: [zachovat a vysvětlit v závorce / nahradit
  běžnou češtinou]
- Zakázané formulace: úřednický pasiv, „v rámci“, „za účelem“,
  „byla realizována“, nominalizace typu „došlo k navýšení“

Na konci vypiš seznam změn, které se dotkly něčeho jiného než stylu —
pokud jsi musel kvůli tonalitě upravit obsah, chci o tom vědět.

Text:
[vložit text]

Ten poslední bod je kontrolní mechanismus. I když model napíše „žádné“, přečtěte si výsledek proti originálu s tužkou — hlídejte hlavně čísla a modality („může“ versus „bude“). Tonalitu značky z marketingového úhlu řeší tón hlasu značky; redakce má proti značce výhodu, že svůj tón má daný stylistickou příručkou a stačí ji do promptu vložit.

Korektura a typografie

Poslední krok před odesláním a jediný, kde je pokušení nechat model „to trochu vylepšit“ nejnebezpečnější. Korektura znamená opravit pravopis a nechat text na pokoji. Jak prompt formulovat, aby model neupravoval styl, řeší oprav jen pravopis; české typografické zvyklosti rozebírá česká typografie. Pro redakci se vyplatí přidat vrstvu, která se v běžné korektuře nedělá:

Zkontroluj tenhle text před vydáním. NEUPRAVUJ ho — jen vypiš nálezy
jako seznam, ať se rozhodnu sám.

1. PRAVOPIS A GRAMATIKA: chyby, shoda přísudku s podmětem, čárky.
   Formát: chybný úsek → oprava → důvod (stručně).
2. TYPOGRAFIE: uvozovky, pomlčky versus spojovníky, mezery u zkratek
   a čísel, tři tečky, jednopísmenné předložky na konci řádku.
3. FAKTICKÁ KONZISTENCE UVNITŘ TEXTU: čísla, která se v textu
   opakují a neshodují; jména psaná pokaždé jinak; data, která
   časově nesedí; součty, které nevycházejí.
4. PRÁVNĚ CITLIVÁ MÍSTA: věty, které tvrdí trestný čin bez odkazu
   na pravomocné rozhodnutí; obvinění formulované jako fakt;
   nepřesné použití slov „obviněný“, „obžalovaný“, „odsouzený“,
   „podezřelý“.
5. NEDOLOŽENÁ TVRZENÍ: věty, které v textu nemají zdroj ani
   odkaz na to, odkud informace je.

Nic nepřepisuj. Jen seznam.

Text:
[vložit text]

Body 3 a 4 jsou to, kvůli čemu tenhle prompt v redakci stojí za víc než obyčejná korektura. Nekonzistentní číslo mezi perexem a třetím odstavcem je nejčastější chyba textů psaných pod tlakem a při vlastním čtení se přehlédne skoro vždycky. Bod 4 je jen upozorňovač, ne právní posudek — ten dělá člověk, u citlivých textů právník. Tvrdší oponenturu než korekturu má postup AI jako oponent: necháte model napadnout vlastní text z pozice protistrany. Před vydáním investigativy je to půlhodina, která se vyplatí.

Vizualizace a grafika

Vizuál v článku má jednu práci: ukázat něco, co se větou říká hůř. Když to nedělá, je to výplň. Před každým obrázkem si položte otázku, co konkrétně se z něj čtenář dozví — a když je odpověď „že tam byl někdo v obleku“, obrázek tam nepatří.

Kdy graf, kdy schéma, kdy fotka

Graf patří tam, kde je řada čísel a záleží na jejich poměru nebo vývoji: pět let objemu zakázek, rozdělení dotací, srovnání dvou krajů. Jedno číslo se negrafuje, jedno číslo se napíše tučně.

Schéma nebo diagram patří tam, kde jde o vztahy, ne o množství. Kdo komu poslal peníze, jak jde rozhodnutí po instancích, kdo koho vlastní. V investigativních textech nejužitečnější a zároveň nejčastěji chybějící obrázek, protože se špatně kreslí.

Fotka patří tam, kde je důležité, jak to vypadá nebo kdo to je — a fotka ve zpravodajství znamená skutečná fotografie skutečného místa nebo člověka. Nic je taky legitimní volba: text o metodickém sporu dvou úřadů nepotřebuje ilustrační obrázek počítače.

Z čísel do grafu

Než z tabulky uděláte graf, vyplatí se nechat si poradit s typem — a hlavně nechat si vypsat, co v datech skutečně je, aby graf neříkal víc, než data unesou.

Mám tahle data k článku o [téma]. Chci z nich udělat jeden graf,
který půjde do textu.

Data:
[vložit tabulku nebo seznam čísel s popisky]

1. Napiš, co v těch datech objektivně je — jaké veličiny, za jaké
   období, v jakých jednotkách, kde jsou mezery.
2. Navrhni 3 typy grafu, které se pro tohle hodí. U každého napiš,
   co zdůrazní a co naopak zamlčí.
3. Doporuč jeden a zdůvodni to.
4. Napiš mi k němu: titulek grafu, popisky os včetně jednotek,
   zdroj dat (formulaci pro popisek pod grafem) a poznámku
   k metodice, pokud je potřeba.
5. Upozorni mě, jestli by některý z těch grafů byl zavádějící —
   useknutá osa, nesrovnatelná období, míchání nominálních
   a reálných hodnot, malý vzorek.

Nepočítej za mě žádné nové hodnoty. Pracuj jen s tím, co jsem ti dal.

Bod 5 je ten, kvůli kterému to má smysl dělat takhle a ne od oka: useknutá svislá osa je nejčastější způsob, jak z nudných dat vyrobit dramatický graf, a nejčastější důvod, proč se pak médium omlouvá. Bod 1 čtěte pozorně — když model napíše, že data jsou za různá období, máte problém dřív, než graf vznikne. Průkazné počítání nad větším souborem nenechávejte na chatu, postup má reprodukovatelná analýza dat.

Diagramy v SVG

Schéma toku peněz nebo vlastnické struktury se dá kreslit v grafickém editoru hodinu, nebo se dá popsat slovy a nechat vygenerovat jako SVG za pět minut. SVG má pro redakci tři výhody: je to text, takže se dá verzovat a upravovat, škáluje se bez ztráty kvality na web i do tisku, a změna jednoho čísla je oprava v souboru místo překreslování. Postup má diagramy v SVG.

Vytvoř SVG diagram, který půjde do zpravodajského článku.

Co má ukázat: [tok peněz od zadavatele přes hlavního dodavatele
k subdodavatelům / vlastnická struktura / časová osa události]

Prvky a vztahy:
[vypsat: uzly a co je spojuje, včetně částek a dat]

Požadavky:
- Šířka 900 px, výška podle obsahu, čitelné i při zmenšení na 600 px.
- Bezpatkové písmo, velikost popisků nejméně 13 px.
- Střídmá paleta, maximálně tři barvy, žádné přechody a stíny.
- Šipky se směrem toku, u každé popisek s částkou a rokem.
- Vlevo nahoře titulek diagramu, vpravo dole řádek se zdrojem dat.
- Musí být čitelné i černobíle — rozlišuj tvarem a čárou, ne jen barvou.
- Žádný text v obrázku, který není v datech, co jsem ti dal.

Vrať čistý SVG kód, který můžu uložit jako soubor.

Výsledek si vždycky otevřete a přečtěte — modely občas umístí popisek přes čáru nebo useknou dlouhý název; oprava je snadná, protože jde o text. A hlavně: zkontrolujte každé číslo v diagramu proti zdroji. Schéma působí autoritativněji než odstavec a chyba v něm se přebírá dál.

Obrázky v Gemini a kde je čára

Generování obrázků je dnes triviální a v redakci je to zároveň nejcitlivější nástroj, jaký máte k dispozici. Pravidlo, které si napište nad stůl:

Ilustrace k reportáži se negeneruje.

Důvod není estetický, je řemeslný. Zpravodajský kontext dává obrázku význam. Když je nad textem o povodni v konkrétní obci obrázek zaplavené ulice, čtenář ho čte jako fotografii z té obce — bez ohledu na to, co je v popisku, protože popisky čte menšina čtenářů a v přetiscích na sítích se stejně ztratí. Vyrobili jste dokumentární záběr události, která takhle nevypadala. To je věc, kterou nespraví žádná poznámka pod čarou, a je to přesně ten typ chyby, po které se médiu přestane věřit.

Generovat se dá abstraktní ilustrace k vysvětlujícímu textu, která se za fotografii vydávat nemůže (geometrie, symbolika, zjevně kreslená stylizace), schémata a diagramy, grafické podklady typu pozadí a výplní, a interní náhledy pro grafika, které se nepublikují.

Negeneruje se nikdy cokoli, co vypadá jako fotografie skutečné události, místa nebo osoby, portrét existujícího člověka ani stylizovaný, rekonstrukce toho, „jak to asi vypadalo“, a cokoli k soudničce, tragédii nebo válce.

A co se generuje, se označuje — viditelně u obrázku, ne v tiráži, i když je zjevně stylizovaný. Technicky obrázky umí Gemini, ChatGPT i další nástroje přímo v chatu; opakované generování se dá zautomatizovat přes API, postup má generování obrázků přes Gemini API.

Popisky a alternativní texty

Popisek pod fotkou musí říct, kdo nebo co je na obrázku, kdy a kde to bylo a kdo je autor; alternativní text popisuje obsah obrázku pro čtečku obrazovky. Model to zvládne s jednou podmínkou: musí obrázek vidět a nesmí si domýšlet, co na něm je. Nahrajte fotku, dejte mu ověřené údaje (místo, datum, jména) a nechte ho složit popisek — nikdy naopak. Když popisek napíše sám podle obrázku, doplní tam „na snímku starosta města“, aniž by věděl, kdo to je. Jména do popisku patří jen ta, která jste ověřili.

Z hotového textu na sítě

Text vyšel a teď z něj má být příspěvek na Facebook, něco kratšího na X, karta na Instagram a věta do newsletteru. Mechanická úloha a poslední místo v dni, kde se dá ušetřit dvacet minut bez rizika — pod podmínkou, že platí tři pravidla: nic, co není v článku, žádný slib, který text nesplní, a odkaz vede na text, ne na parafrázi.

Podrobný postup i s vlastními šablonami pro jednotlivé sítě má z článku příspěvky na sítě; marketingový pohled na výrobu obsahu ve velkém obsahová továrna — v redakci ale platí přísnější pravidla.

Z tohohle publikovaného článku udělej příspěvky na sítě.

Železná pravidla:
- Žádné tvrzení, které v článku není. Ani zjednodušené.
- Žádná otázka typu „hádejte, co bylo dál“ a žádné „šokující zjištění“.
- Když v článku něco jen „hrozí“ nebo „podle mluvčího“, musí to
  zůstat i v příspěvku.
- Čísla opiš přesně, včetně období a jednotek.

Vyrob:
1. FACEBOOK: 3 varianty, každá [400–600] znaků. Jedna začíná
   konkrétním číslem, jedna lidským detailem z textu, jedna
   věcným shrnutím.
2. X: 3 varianty do [250] znaků, u každé počet znaků.
3. INSTAGRAM: text ke kartě, [2–4] krátké věty, plus návrh, co má
   být na kartě napsáno velkým (max 8 slov, musí to být citace nebo
   číslo z textu).
4. NEWSLETTER: jedna věta uvozující odkaz, do [180] znaků.
5. Zvlášť: seznam 3 vět z článku, které se dají použít jako citace
   do grafiky — doslovně, s uvedením, kdo je řekl.

Na konci napiš, jestli něco z navrženého říká víc než článek.

Článek:
[vložit publikovaný text]

Poslední řádek je sebekontrola, kterou model překvapivě často použije proti sobě. I tak si každý příspěvek přečtěte proti článku. Nejčastější posun: z „úřad podle opozice pochybil“ se cestou na sítě stane „úřad pochybil“ — rozdíl, který řeší právník.

Uzávěrky a přehled

Poslední provozní vrstva. Není to o psaní, je to o tom, aby vám nic nespadlo pod stůl a abyste ráno věděli, co se za noc změnilo.

Ranní brief

Novinář má ráno tři zdroje: poštu, kalendář a to, co se přes noc stalo v jeho tématech. Sestavit z toho jeden přehled je práce pro plánovanou úlohu, která se spustí sama před vaším příchodem. Nastavení včetně napojení na poštu a kalendář má ranní brief s Claude a rutiny nad poštou a kalendářem.

Sestav mi ranní redakční brief. Spouštěj to každý všední den v 7:00.

Zdroje: moje pošta a kalendář (přes konektory) a témata, která
sleduju: [téma 1], [téma 2], [téma 3].

Struktura:
1. DNES: co mám v kalendáři, s časy. Zvlášť označ, co má pevný
   termín odevzdání.
2. ČEKÁ NA ODPOVĚĎ: komu jsem psal a neodpověděl mi — jméno,
   čeho se to týkalo, kolik dní to visí. Seřaď podle stáří.
3. NOVÉ V POŠTĚ: tiskové zprávy a pozvánky z posledních 24 hodin,
   jednou větou každá, seřazené podle toho, jak souvisejí s mými
   tématy. Označ, co má embargo nebo termín.
4. MOJE TÉMATA: co se v nich objevilo nového (s odkazy a zdroji,
   žádná tvrzení bez odkazu).
5. JEDNA VĚC: co bych podle tebe měl dnes udělat jako první a proč.

Buď stručný. Celý brief maximálně na obrazovku. Nic si nedomýšlej —
když v poště nebo v kalendáři něco není, napiš, že to tam není.

Bod 2 se vyplatí nejvíc: nezodpovězený dotaz na mluvčího je nejběžnější způsob, jak se v redakci ztratí téma. Bod 4 kontrolujte na odkazy — brief s tvrzeními bez zdroje je horší než žádný, protože se z něj snadno začne citovat.

Hlídání termínů

Uzávěrka není jediný termín, který novinář hlídá: jsou tu embarga, lhůty institucí na odpověď, termíny podle zákona o svobodném přístupu k informacím, domluvené telefonáty. Odhad, kolik se toho do dne vejde, bývá systematicky optimistický — metodiku má realistický deadline, hlídání nezodpovězených dotazů follow-up hlídač.

Praktické minimum: každý odeslaný dotaz na instituci si zapište s datem a lhůtou a nechte si nastavit připomínku tři dny před jejím uplynutím. Bez toho se stane, že text vyjde s větou „úřad na dotazy neodpověděl“ v době, kdy mu lhůta ještě běží — a to je chyba na vaší straně.

Konektory

Nad rámec pošty a kalendáře se dá připojit úložiště dokumentů, poznámkový systém, redakční wiki nebo vlastní databáze; přehled má MCP konektory a nástroje. Pro redakci jsou zajímavé tři směry: archiv vlastních textů (abyste našli, co jste o tématu psali před třemi lety), sdílená databáze témat a veřejná data typu Hlídače státu. U každého konektoru platí stejná otázka: co všechno tím asistentovi zpřístupňuju? Konektor na celý firemní disk znamená, že model vidí i tu složku s rozdělanými investigacemi.

Ochrana zdrojů a etika

Tahle část je důvod, proč se novinářský návod nedá napsat jako marketingový. Všechno ostatní v tomhle textu je o efektivitě. Tohle je o tom, že když to uděláte špatně, ublížíte konkrétnímu člověku a skončíte v profesi.

Co se nikdy nenahrává

Napište si to na papír a nalepte na monitor:

Jméno, kontakt nebo identifikující popis chráněného zdroje. Nikdy, do žádného nástroje, ani do placeného, ani „jen na chvilku, abych si to setřídil“. Patří sem i telefon, adresa, název pracoviště, funkce v malé organizaci a fotografie.

Nezveřejněné podklady, které jste dostali od zdroje. Interní dokumenty, e-maily, tabulky, fotografie dokumentů — i když v nich jméno není. U dokumentu, který viděli tři lidé, je únik obsahu totéž co únik jména.

Přepis rozhovoru s chráněným zdrojem. Ani ten na první pohled anonymizovaný: mluvený projev je plný detailů, které člověka identifikují (kde pracoval, kdy nastoupil, kolik má podřízených).

Materiály z probíhající investigace pod redakčním embargem a seznamy kontaktů — adresář zdrojů je to nejcennější, co novinář má, a nemá co dělat nikde mimo vaše zařízení.

Rozdíl mezi placeným účtem a anonymním chatem

Ten rozdíl je reálný, ale nesmí se z něj vyvodit špatný závěr.

Co placený firemní nebo týmový plán mění: dá se k němu uzavřít zpracovatelská smlouva podle pravidel o ochraně osobních údajů, obsah standardně nevstupuje do trénování, redakce má centrální správu účtů a může je vypnout, když někdo odejde, existuje auditní stopa s řízenou dobou uchování a dá se centrálně nastavit, které konektory jsou povolené. Bezplatný nebo osobní účet nedává spolehlivě nic z toho: zpracování dat bývá nastavené jinak, smlouvu neuzavřete a nemáte kontrolu nad tím, co se s obsahem děje dál.

A co nemění ani ten placený: je to pořád cizí systém, ke kterému má přístup poskytovatel a na který se dá dosáhnout právní cestou. Smluvní ochrana dat je ochrana proti komerčnímu zneužití a proti nedbalosti. Není to ochrana zdroje před donucovacími orgány a není to novinářské zpovědní tajemství. Zdroj, kterému hrozí propuštění nebo stíhání, chráníte tím, že jeho identita neexistuje nikde v digitální podobě mimo vaši hlavu a zabezpečené poznámky — ne tím, že si zaplatíte lepší tarif.

Praktický důsledek: firemní plán v redakci smysl má, protože všechno běžné pak zpracováváte v prostředí s jasnými pravidly. A zároveň má smysl mít kategorii materiálů, které do žádného nástroje nejdou — a tu má znát každý v redakci, ne jen ten, kdo dělá na investigativě.

Anonymizace, když materiál zpracovat potřebujete

Občas máte padesát stran dokumentů a potřebujete je roztřídit, jinak to nestihnete. Cesta existuje, ale má pořadí, které se nedá obejít: napřed vyčistit, potom nahrát. Ne naopak a ne „nahraju to a řeknu mu, ať si toho nevšímá“.

Čištění dělá člověk, ne model — model, kterému dáte materiál k anonymizaci, ten materiál viděl. Projděte dokument a nahraďte jména osob rolemi (osoba A, vedoucí odboru), názvy pracovišť obecnými, konkrétní data relativními, částky zaokrouhlete a odstraňte formulace charakteristické pro autora. Až potom má smysl se ptát, jestli je čištění dost důkladné:

Tohle je anonymizovaný pracovní materiál. Chci od tebe kontrolu
anonymizace, ne obsah.

Projdi text a najdi místa, ze kterých by se dala odvodit identita
konkrétní osoby nebo organizace, i když tam jméno není:
1. Unikátní kombinace údajů (funkce plus období plus velikost
   organizace, konkrétní projekt, konkrétní událost).
2. Údaje, které jsou samy o sobě neškodné, ale dohromady zužují
   okruh lidí na jednotky.
3. Formulace, které prozrazují vztah k věci (kdo měl přístup,
   kdo byl u toho, kdo to mohl vědět).
4. Zbytky konkrétních čísel, dat a názvů, které jsem přehlédl.

U každého nálezu napiš, jak ho přepsat, aby informace zůstala
použitelná a stopa zmizela.

Neshrnuj mi obsah, neanalyzuj ho, nedělej z něj závěry.

Text:
[vložit vyčištěný materiál]

Tenhle prompt používejte jen na materiál, který už jste vyčistili — je to druhá kontrola, ne první krok. A i po ní platí: pokud by prozrazení zdroje mělo pro toho člověka vážné následky, materiál do externího nástroje nepatří vůbec, ani vyčištěný. Rozhoduje míra rizika pro zdroj, ne vaše pohodlí.

Transparentnost vůči čtenáři

Pravidlo se dá shrnout jednou větou: označuje se to, co se dotklo obsahu, ne to, co se dotklo procesu.

Označit se má vygenerovaný obrázek, strojový překlad, automaticky pořízený přepis publikovaný jako přepis, automaticky generované shrnutí na začátku textu a jakýkoli text, který nepsal a nekontroloval člověk. Označovat se nemusí to, co je nástroj práce: korektura pravopisu, návrhy titulků, ze kterých si redaktor vybral, schválené krácení, rešeršní podpora, roztřídění materiálu. Nikdo neuvádí, že text prošel kontrolou pravopisu v editoru, a AI korektura je totéž.

Šedá zóna mezi tím se řeší redakčním pravidlem, ne případ od případu. Jedna stránka o tom, co u vás AI smí a co se označuje, ušetří spoustu dohadování — a máte co ukázat, když se na to někdo zeptá.

Autorská odpovědnost

Když v článku vyjde chyba, neexistuje odpověď „to napsala AI“. Není to omluva ani polehčující okolnost, je to přiznání, že jste text nezkontrolovali. Odpovědnost je nedělitelná a nepřenosná: podepsaný člověk ručí za každou větu, číslo, citaci i obrázek.

Z toho plyne provozní pravidlo, které stojí za to držet i pod tlakem: než text odejde, přečtěte si ho celý, pomalu, od začátku. Ne diagonálně a ne jen ty části, které jste upravovali. Většina chyb, které se do textů přes AI dostanou, není dramatická halucinace — je to posunuté číslo, ztracená modalita, zmizelá věta o tom, že jste oslovili druhou stranu. Všechny se najdou při pomalém čtení a žádná při rychlém prolétnutí.

Klářin den potom

Po měsíci s tímhle postupem vypadá její rozvrh takhle: tiskovky ze 40 na 15 minut (prompt na porovnání a pak cílené čtení originálů), dohledávání z 50 na 25 (data přes připojený Hlídač státu, součty přepočítané v tabulce), krácení z 25 na 10, přepis rozhovoru z 60 na 20 a sítě z 20 na 7.

Ušetřených zhruba devadesát minut nepoužívá na třetí text. Používá je na dvě věci: zavolat druhé straně a pomalu si text přečíst před odesláním. Obojí dřív dělala jen někdy. A co se nezměnilo: každé číslo viděla u zdroje, každou citaci má na nahrávce a pod textem je její jméno.

Nejčastější chyby

• Použít fakt z modelu bez ověření, protože zněl důvěryhodně. Nejčastější a nejdražší chyba. Sebejistá formulace není signál pravdivosti. Kdykoli v odpovědi není odkaz, na který jdete kliknout, není to informace.
• Nahrát materiál se zdrojem „jen na chvilku“. Jednou nahraný dokument se nedá vzít zpátky. Tlak uzávěrky je přesně ta situace, kdy se to stane — proto musí být pravidlo natolik jednoduché, aby se dodrželo i ve dvacet nula pět.
• Nechat model spočítat součet a dát ho do textu. Modely tiše chybují v aritmetice nad dlouhými seznamy a nedají to najevo. Čísla do článku se počítají v tabulce nebo skriptem.
• Zkrátit text a nezkontrolovat, co zmizelo. Model škrtá to, co vypadá jako výplň — a věta „mluvčí na dotazy do uzávěrky neodpověděl“ vypadá jako výplň. Bez seznamu vypuštěného se to nepozná.
• Vygenerovat ilustraci k reportáži. Ve zpravodajském kontextu čtenář obrázek přečte jako fotografii z místa. Popisek to nespraví, protože v přetisku na sítích zmizí.
• Nechat posunout význam cestou na sítě. Z „podle opozice pochybil“ se stane „pochybil“. Článek je v pořádku, příspěvek žalovatelný.
• Spoléhat na to, že placený účet chrání zdroj. Chrání data před komerčním zneužitím. Není to zpovědní tajemství a nepomůže proti právnímu tlaku.

Nejlepší nástroje

• Claude (claude.ai) — hlavní pracovní prostředí pro rešerši, třídění materiálů, práci s formou a připojení konektorů. Projekty se hodí na dlouhodobě sledovaná témata: nahrajete do nich vlastní stylistickou příručku, dosavadní texty a poznámky, a nemusíte kontext opakovat v každém chatu.
• MCP server Hlídače státu — veřejná data o zakázkách, smlouvách, dotacích, sponzoringu a insolvencích přímo v konverzaci. Novinářský postup rozebírá Hlídač státu pro novináře, technické připojení prověrka obchodního partnera.
• Nástroj s vyhledáváním a citacemi — pro cokoli, co se má opřít o zdroj. Bez zapnutého vyhledávání pracujete s pamětí modelu, což je pro zpravodajství nepoužitelné.
• Hloubková rešerše — strukturovaný přehled s odkazy, když má smysl nechat model pracovat delší dobu. Vhodné na přípravu k tématu, nevhodné na čerstvé události.
• NotebookLM — odpovídá jen z toho, co do něj nahrajete. Užitečné na velké soubory veřejných dokumentů (zápisy zastupitelstva, výroční zprávy), kde chcete jistotu, že odpověď nepřišla odjinud. Platí tam stejná pravidla o citlivosti.
• Diktovací nebo přepisovací nástroj — přepis nahrávky. U veřejných vystoupení bez výhrad, u chráněných zdrojů vůbec.
• Editor s počítadlem znaků a tabulkový procesor — kontrola po každém krácení a každý součet, který půjde do textu. Model obojí jen odhaduje.

Co vám to přinese

Čas. Realisticky hodinu až dvě denně u redaktora, který píše dva texty denně — a je to čas ukradený mechanice, ne psaní. Největší jednotlivé položky: přepis rozhovoru, třídění tiskovek, krácení a sítě.

Peníze. Pro freelancera přímo: stejný počet odpracovaných hodin, víc odevzdaných textů, nebo stejný počet textů a čas na jeden lepší. Pro redakci nepřímo — ušetřený čas se dá dát do ověřování, což je jediná investice, která médiu dlouhodobě drží hodnotu.

Klid. Nezodpovězený dotaz na úřad se neztratí, protože ho hlídá rutina. Uzávěrka není závod s krácením. Ráno víte, co se přes noc změnilo, ještě než otevřete poštu.

Kvalita. Poctivě: AI vám sama o sobě kvalitu textu nezvedne. Zvedne ji to, co uděláte s ušetřeným časem. Použijete-li ho na druhý telefonát a na pomalé přečtení textu před odesláním, půjde kvalita výrazně nahoru. Použijete-li ho na třetí text denně, půjde dolů.

Pro tip

Založte si projekt (trvalý kontext), do kterého nahrajete tři věci: stylistickou příručku vaší redakce, deset vlastních textů, o kterých si myslíte, že jsou dobré, a jednostránkové pravidlo, co do nástroje nesmí. Od té chvíle nemusíte tón a pravidla vysvětlovat v každém promptu — a hlavně: to třetí pravidlo máte pokaždé na očích, když do chatu chcete něco vložit.

A jedna poslední věc, která shrnuje celý tenhle text. Před každým odesláním si položte otázku, kterou by vám položil čtenář, kdyby mohl: odkud to víte? Pokud je odpověď „našel jsem to v databázi, tady je záznam“, „řekl mi to jmenovaný člověk, mám to na nahrávce“ nebo „stojí to v dokumentu, který mám“, je všechno v pořádku. Pokud je odpověď „vyšlo mi to v chatu“, nemáte článek. Máte hypotézu, kterou je potřeba ověřit.