Hluboká rešerše: konkurence a trh s citacemi

Běžný chat s AI odpovídá z hlavy a za pár vteřin. Hloubková rešerše je něco jiného: zadáte otázku, nástroj si sám rozvrhne, co potřebuje zjistit, projde desítky webových zdrojů, porovná je a vrátí strukturovaný report s odkazy na to, odkud každé tvrzení pochází. Trvá to minuty místo vteřin — a nahrazuje práci, kterou by člověk dělal dny. Klíč není v tom, že AI čte rychleji než vy. Je v tom, že najde i zdroje, které by vás nenapadlo hledat.

Jenže report na osm stránek s odkazy je materiál, ne rozhodnutí. Rozdíl mezi „mám podklad" a „mám hezky formátovanou směs pravdy a výmyslů" leží ve dvou věcech: v tom, jak jste rešerši zadali, a v tom, co s ní uděláte, když doběhne. Zadání, které nemíří k rozhodnutí, vrátí esej. Report, který nikdo nepročetl kriticky, je jen delší verze pocitu.

Tenhle návod je celý workflow: od formulace výzkumné otázky přes anatomii zadání a kritické čtení výsledku až po pět konkrétních use-casů — vstup na trh, mapa konkurence, cenotvorba, podklad pro strategii a prověření dodavatele — a nakonec spojení rešerše s vlastními daty firmy, kde vzniká většina skutečné hodnoty. Každá fáze má prompty k okopírování, stačí doplnit hranaté závorky.

Vzorová situace

Marek vede menší českou firmu s doplňky pro kutily a zvažuje vstup na polský trh. Poctivá rešerše by znamenala týden práce: kdo tam prodává, za kolik, přes jaké kanály, jaká jsou pravidla vratek, jak velký ten trh je. Reálně by to dopadlo jinak — dvě hodiny googlování, tři weby konkurence, rozhodnutí od oka.

Napoprvé to udělá špatně. Zadá „konkurence v Polsku, nářadí pro kutily" a dostane report, který je věcně v pořádku a k ničemu: obecný popis trhu, seznam patnácti firem od globálních řetězců po lokální e-shopy, tři odstavce o rostoucí oblibě kutilství. Nic z toho mu neřekne, jestli má vstoupit.

Napodruhé zadání přepíše. Napíše, k jakému rozhodnutí to slouží (vstoupit s vlastní značkou ve střední cenové hladině, nebo ne), pro koho, v jakém rozsahu (jen online kanál, jen ruční nářadí, poslední dva roky) a co má být na výstupu (tabulka hráčů s pozicováním a cenovými hladinami, překážky vstupu, tři největší rizika). Přidá větu, ať u tvrzení bez dohledatelného zdroje napíše, že zdroj nemá.

Vrátí se od oběda k reportu na osm stránek: sedm hlavních hráčů s pozicováním, tři největší e-shopové platformy v zemi, poznámka o povinnostech při prodeji do Polska a odhad velikosti segmentu se dvěma rozdílnými čísly ze dvou zdrojů — což je samo o sobě užitečná informace. Marek pak stráví hodinu proklikáváním citací u čísel, na kterých mu záleží. Dvě sedí, jedno vede na dávný článek a jedno odkazuje na stránku, kde tvrzené číslo vůbec není. Pak pustí druhé kolo cílené na díry: na cenové hladiny u dvou hráčů, kde report tápal, a na pravidla vratek.

Výsledek: podklad, u kterého ví, které číslo je ověřené a které odhad. Týden práce se smrskl na odpoledne — ne proto, že by AI rozhodla za něj, ale proto, že mu dala mapu, na které jsou vidět i bílá místa.

Fáze 1: nejdřív rozhodnutí, teprve pak otázka

Nejčastější důvod, proč hloubková rešerše vrátí nepoužitelný report, není slabý nástroj ani špatná formulace, ale to, že zadavatel nevěděl, k čemu report potřebuje. Rešerše bez rozhodnutí v pozadí se rozteče do šířky, protože není podle čeho určit, co je důležité.

Tři otázky, které si zodpovíte předem

Než napíšete první slovo zadání, odpovězte si na tři věci. Zabere to deset minut a ušetří celý běh rešerše.

K jakému rozhodnutí to slouží? Ne „chci vědět víc o trhu", ale „rozhoduju se, jestli do konce čtvrtletí spustit prodej v Polsku, nebo to odložit o rok". Rozhodnutí určuje, co je v reportu podstatné: u vstupu jsou klíčové překážky a náklady, u ceny naopak cenové hladiny konkurence. Stejné téma, jiný report.

Pro koho? Kdo report bude číst a co o tématu už ví. Report pro vás může být hutný a technický. Report na jednání vedení potřebuje shrnutí na půl stránky nahoře a čísla, která obstojí, když se na ně někdo zeptá.

V jakém rozsahu? Segment, geografie, období, kanál. „Nářadí" je jiný svět než „ruční nářadí pro domácí kutily prodávané online". Hranice radši nastavte úzce — rozšířit se dá druhým kolem, zúžit už ne, protože přebytečný text musíte přečíst.

Když si na tyhle tři otázky neumíte odpovědět, nezadávejte rešerši. Nechte si nejdřív pomoct s vymezením:

Zvažuju [rozhodnutí, které řeším] a chci si na to udělat rešerši.
Kontext: [firma / obor / velikost / trh, na kterém působím].
Co už vím: [2–4 věty o tom, co mám za sebou].

Ještě nic nehledej. Pomoz mi vymezit zadání:
1. Přeformuluj moje rozhodnutí do podoby, kde je jasné, mezi jakými
   variantami se rozhoduju a čím se ty varianty liší.
2. Vypiš, jaké informace by mi musely chybět, abych se rozhodl špatně —
   seřaď od nejdůležitější.
3. Navrhni 3 různá vymezení rešerše (široké, střední, úzké) a u každého
   napiš, na co odpoví a na co ne.
4. Napiš, co se z veřejných zdrojů pravděpodobně vůbec nedozvím
   a kde to budu muset zjistit jinak.

Buď konkrétní, žádné obecné rady o důležitosti dat.

Vrátí tři varianty zadání a hlavně seznam toho, co veřejná rešerše neuveze. Bod 4 je nejcennější — typicky se ukáže, že část otázek se z webu zjistit nedá a potřebujete telefonát, oborový kontakt nebo vlastní data. To je lepší vědět předem než po hodině čtení reportu.

Výzkumná otázka místo tématu

Téma je oblast. Otázka je něco, na co existuje odpověď. „Konkurence v Polsku" je téma. „Kteří prodejci ručního nářadí pro domácí kutily mají v Polsku online zastoupení, v jakých cenových hladinách operují a jaké kanály používají" je otázka.

Dobrá výzkumná otázka splňuje tři podmínky: jde na ni odpovědět (existuje typ zdroje, který to obsahuje), odpověď mění vaše rozhodnutí (když vyjde jakkoli a vy uděláte totéž, otázku nepotřebujete) a je vymezená v čase, prostoru a segmentu.

Moje rozhodnutí: [rozhodnutí].
Můj kontext: [firma, obor, velikost, trh].

Navrhni mi 5 variant výzkumné otázky pro hloubkovou rešerši.
U každé napiš:
- přesné znění otázky (jedna věta, ne souvětí)
- jaký typ zdroje by na ni odpovídal (statistiky, výroční zprávy,
  ceníky, oborové analýzy, diskuze uživatelů, legislativa)
- jak by se moje rozhodnutí změnilo podle toho, jak odpověď vyjde
- jak náročné bude to zjistit z veřejných zdrojů (snadné / těžké /
  pravděpodobně nezjistitelné)

Varianty ať se liší úhlem pohledu, ne jen formulací. Aspoň jedna
ať míří na rizika a aspoň jedna na to, co by muselo platit,
aby se rozhodnutí ukázalo jako chybné.

Vrátí pět srovnatelných variant, ze kterých obvykle vyberete jednu hlavní a jednu doplňkovou. Údaj o náročnosti berte s rezervou: model označuje za snadné i věci, které jsou ve skutečnosti obchodní tajemství (marže konkurence, skutečné objemy prodeje).

Fáze 2: anatomie zadání, které vrátí použitelný report

Zadání má šest částí. Když některou vynecháte, model si ji doplní sám — a doplní ji obecně.

Šest částí zadání

1. Otázka — konkrétní, jedna věta, vymezená.
2. Kontext a účel — kdo se ptá, k jakému rozhodnutí, v jakém horizontu.
3. Hranice — období zdrojů, geografie, jazyk, segment, a výslovně to, co vás nezajímá.
4. Požadovaný výstup — formát, struktura, délka. Tabulka, seznam rizik, tři scénáře, shrnutí pro vedení.
5. Pravidla pro zdroje — co je přijatelný zdroj, jak se má chovat u chybějících dat, jak označovat nejistotu.
6. Co má udělat s rozpory — ukázat obě čísla, ne průměrovat.

Nejčastěji se vynechává čtvrtá a pátá část. Bez čtvrté dostanete esej, kterou stejně přepisujete. Bez páté report, ve kterém nejde poznat, co je doložené číslo a co odhad.

Univerzální kostra zadání

Tenhle prompt je základ, který upravíte pro každý use-case ve fázi 4. Vyplatí se ho mít uložený mezi svými zadáními a znovu používat.

Udělej hloubkovou rešerši na tuto otázku:
[přesné znění výzkumné otázky].

Kontext: jsem [role] ve [typ firmy, velikost, obor]. Rešerši
potřebuju jako podklad k rozhodnutí, jestli [rozhodnutí],
a rozhoduju se v horizontu [týdny / měsíce].

Hranice:
- geografie: [země / region], u dat z jiných trhů to výslovně označ
- období: primárně zdroje z posledních [2] let; starší jen tam,
  kde novější neexistují, a označ je
- segment: [přesné vymezení], mimo něj nechoď
- nezajímá mě: [co vynechat]

Výstup:
1. Shrnutí na půl stránky pro někoho, kdo report nebude číst celý —
   co jsem zjistil a co z toho plyne pro rozhodnutí
2. [Hlavní tělo podle use-casu: tabulka hráčů / přehled cen /
   seznam rizik / …]
3. Co je jisté, co je pravděpodobné a co je odhad — tři oddělené
   seznamy
4. Co se mi nepodařilo zjistit a proč

Pravidla:
- u každého věcného tvrzení uveď zdroj a rok
- kde zdroj nemáš, napiš „bez zdroje" místo toho, abys to napsal
  jako fakt; radši kratší report než dopsaný
- rozlišuj primární zdroje (statistiky, výroční zprávy, oficiální
  dokumenty) od převyprávění; u převyprávění hledej původní zdroj
- kde se zdroje rozcházejí, ukaž obě čísla vedle sebe a napiš,
  čím se liší metodika — neprůměruj je
- žádná doporučení typu „firma by měla zvážit"; chci fakta
  a interpretaci, rozhodnutí udělám sám

Vrátí report, ve kterém je vidět hranice mezi doloženým a odhadnutým. Sekce 3 a 4 odlišují použitelný podklad od pěkně napsaného textu — přiznaná nejistota je informace, skrytá nejistota je riziko. Pozor: model občas označí za „jisté" i tvrzení podepřené jediným sekundárním zdrojem.

Nechte to běžet

Hloubková rešerše běží řádově minuty. Není to konverzace, je to úloha — zadejte ji a dělejte něco jiného. Doptávat se budete potom, cíleně a na konkrétní díry.

Pokud rešerši potřebujete opakovaně nad stejným kontextem (váš trh, vaše firma, vaše kritéria), založte si projekt s trvalým kontextem — popis firmy a kritérií pak nepíšete znovu do každého zadání a reporty jsou konzistentní.

Fáze 3: co dělat s výsledkem

Report doběhl. Tady začíná polovina práce, kterou skoro nikdo nedělá — a přitom rozhoduje, jestli je z toho podklad, nebo dojem.

Kritické čtení: čtyři průchody

Nečtěte report odshora dolů jako článek. Projděte ho čtyřikrát, pokaždé s jiným zadáním.

Průchod první: co odpovídá na moji otázku? Vezměte původní výzkumnou otázku a hledejte jen odpověď na ni. Většina reportu je kontext. Odpověď bývá ve třech odstavcích a někdy tam vůbec není — to je zjištění samo o sobě.

Průchod druhý: čísla. Vypište si čísla, na kterých závisí rozhodnutí, a u každého ověřte rok, zdroj a metodiku. Číslo bez roku je nepoužitelné. Číslo, u kterého nevíte, co přesně měří (trh podle obratu? podle počtu kusů? včetně B2B?), je horší než žádné.

Průchod třetí: rozpory a nejistota. Sekce „co je odhad" a „co se nepodařilo zjistit" jsou nejinformativnější části reportu. Když je model nechal prázdné, je to signál, ne úspěch.

Průchod čtvrtý: co tam není. Nejtěžší a nejcennější. Chybí konkurent, o kterém víte? Chybí kanál, který je ve vašem oboru zásadní? Chybí regulace? Ticho v reportu neznamená, že problém neexistuje.

Klikání na citace

Platí totéž co u AI vyhledávání s citacemi, jen s vyšší sazbou: proklikněte každé číslo, na kterém rozhodnutí závisí, a každé tvrzení, které použijete v prezentaci pro někoho dalšího.

Tři typická selhání: číslo je jinde než v citovaném zdroji; zdroj je z jiného roku, než report tvrdí; zdroj mluví o jiném segmentu nebo jiné zemi. Poslední je nejzákeřnější — velikost trhu za celou střední Evropu použitá jako velikost trhu v jedné zemi vypadá v reportu naprosto přirozeně.

Z předchozího reportu vytáhni ověřovací seznam.

Tabulka se sloupci:
tvrzení nebo číslo | kde v reportu je | odkaz, který jsi u něj uvedl |
co přesně mám na té stránce najít, abych to potvrdil | na čem to
v mém rozhodnutí stojí (klíčové / doplňkové / kontext)

Zahrň všechna čísla, všechna tvrzení o konkurenci a všechna tvrzení
o pravidlech a povinnostech. Seřaď od klíčových.

Zvlášť pod tabulku vypiš tvrzení, u kterých je zdroj sekundární
(někdo převyprávěl jiný zdroj) — u těch napiš, jaký by byl
primární zdroj a kde ho hledat.

Nehodnoť, jestli je to pravda. Jen mi udělej seznam ke kontrole.

Vrátí seznam, který zkrátí hodinu ověřování na dvacet minut, protože víte, kam jít a co tam hledat. Sekce o sekundárních zdrojích ukáže, která čísla stojí na řetězu převyprávění. Metodika je v tipu ověřování faktů s AI.

Druhé kolo na díry

Report je začátek rozhovoru, ne konec. Druhé kolo je cílené: nemíří na téma znovu, míří na místa, kde první kolo tápalo.

Tohle je report z předchozí rešerše. Nedělej rešerši znovu,
udělej kritiku tohohle výstupu.

1. Kde jsou v analýze největší nejistoty — tvrzení, na kterých
   nejvíc stojí závěr a nejméně stojí na zdrojích?
2. Co by muselo platit, aby byl hlavní závěr špatně? Vypiš
   3 konkrétní podmínky.
3. Jaké zdroje evidentně chybí — typy dat, které by k téhle otázce
   měly existovat a v reportu nejsou?
4. Jaké protiargumenty by vznesl někdo, kdo si myslí opak?
5. Které tvrzení v reportu je nejvíc ovlivněné tím, že zdroj má
   zájem na určitém vyznění (dodavatel, oborová asociace,
   poradenská firma prodávající službu)?

Buď tvrdý. Nechci potvrzení, chci najít, kde se to může zlomit.

Vrátí kritiku vlastního výstupu, obvykle konkrétnější než kritika od člověka, protože model má report celý v kontextu. Bod 2 je nejužitečnější — seznam podmínek, které stačí ověřit, abyste věděli, jestli závěr drží.

Pak teprve pusťte doplňující rešerši, a jen na díry:

Z předchozí rešerše mi chybí tyhle konkrétní věci:
1. [díra 1 — např. cenové hladiny u hráčů X a Y]
2. [díra 2 — např. pravidla vratek a záruky v dané zemi]
3. [díra 3]

Udělej cílenou rešerši jen na tyhle tři body. Nepiš znovu kontext
ani obecný popis trhu.

U každého bodu chci:
- konkrétní zjištění s odkazem a datem zdroje
- jak spolehlivý ten zdroj je a proč
- pokud se to z veřejných zdrojů zjistit nedá, napiš to rovnou
  a navrhni, kde jinde to zjistit (koho oslovit, jaký typ dokumentu
  hledat, jaká databáze)

Radši tři poctivé odpovědi než deset odhadů.

Vrátí doplnění, které se dá vlepit do původního reportu. Odrážka o nezjistitelnosti je cennější, než se zdá: seznam „tohle zjistíte jen telefonátem" je platný plán dalšího kroku.

Fáze 4: pět use-casů

Kostra z fáze 2 zůstává, mění se hlavní tělo výstupu a hranice. Pět nejčastějších situací s hotovým zadáním.

Vstup na nový trh

Nejnáročnější typ rešerše: kombinuje trh, konkurenci, kanály a regulaci. Klíč je nesnažit se o všechno naráz — zaměřte se na překážky vstupu, ty rozhodují, jestli vstup vůbec dává smysl.

Hloubková rešerše: vstup na trh.

Otázka: co brání firmě jako je moje vstoupit s [produkt / služba]
na trh v [země / region] v kanálu [online / retail / B2B]?

Kontext: [velikost firmy, obor, dosavadní trhy, čím se lišíme].
Rozhodnutí: jestli vstoupit v horizontu [12] měsíců, nebo ne.

Výstup:
1. Shrnutí na půl stránky: jaké jsou tři hlavní překážky a jestli
   jsou překonatelné
2. Překážky vstupu rozdělené na: regulatorní (co musím splnit),
   provozní (logistika, podpora, jazyk), tržní (kdo tam už je),
   a nákladové (co si vyžádá investici) — u každé zdroj
3. Tabulka: hlavní hráči v segmentu, jejich pozicování, cenová
   hladina (nízká/střední/vysoká), kanály, čím se odlišují
4. Kanály: kudy se v téhle zemi produkty tohoto typu reálně prodávají
   a jaká je koncentrace (jedna platforma vs. roztříštěno)
5. Tři scénáře: rychlý vstup, opatrný vstup přes partnera, nevstoupit —
   u každého co pro něj mluví a co proti, s odkazem na zjištění výše
6. Co jsem nezjistil a co bych musel zjistit jinak

Pravidla: regulatorní část ber jako orientační, ne jako právní
stanovisko, a u každé povinnosti uveď, z jakého předpisu nebo
oficiálního zdroje to je.

Vrátí podklad, se kterým jde za právníkem nebo obchodním partnerem — s konkrétními otázkami místo obecného „chceme do Polska". Regulatorní část ověřujte vždy u odborníka: AI navrhuje, člověk schvaluje.

Mapa konkurence

Nejčastější zadání a nejčastěji odbyté. Rozdíl mezi seznamem firem a mapou je v tom, že mapa má osy.

Hloubková rešerše: mapa konkurence.

Otázka: kdo konkuruje [náš produkt / služba] v segmentu [vymezení]
na trhu [geografie], jak se pozicují a kde jsou v jejich nabídce díry?

Kontext: [naše firma, čím se lišíme, komu prodáváme].

Výstup:
1. Tabulka hráčů: název, komu prodávají, cenová hladina, hlavní kanál,
   v čem se prezentují jako odlišní, odkud to máš
2. Rozdělení hráčů do 3–4 skupin podle strategie (ne podle velikosti)
   a popis, čím se skupiny liší
3. Kde jsou v nabídce nepokrytá místa: segment zákazníků, typ produktu
   nebo způsob prodeje, který nikdo neobsluhuje dobře — a čím to
   dokládáš (chybějící nabídka, stížnosti uživatelů, mezera v cenách)
4. Kdo z hráčů se v posledních 2 letech výrazně pohnul: nové produkty,
   změna cen, vstup nebo odchod z trhu
5. Zdroje, ze kterých se dá tenhle přehled průběžně aktualizovat

Nezahrnuj hráče, kteří sice v oboru působí, ale neobsluhují
můj segment — místo toho je vypiš zvlášť jako „mimo záběr" s důvodem.

Vrátí přehled, ve kterém je vidět struktura trhu, ne jen seznam jmen. Bod 3 čtěte skepticky: mezera bývá někdy mezerou proto, že o ten segment nikdo nestojí. Bod 5 využijte pro sledování v čase.

Cenotvorba

Rešerše k cenám má specialitu: veřejné ceny se zjistí dobře, realizované ceny a marže skoro vůbec. Zadání s tím musí počítat, jinak dostanete odhady vydávané za data.

Hloubková rešerše: cenové hladiny.

Otázka: v jakých cenových hladinách se prodává [produkt / služba]
v segmentu [vymezení] na trhu [geografie] a co v tomhle oboru cenu
nejvíc ovlivňuje?

Kontext: uvažuju o [cena / cenový model] a potřebuju vědět,
kam bych se tím zařadil.

Výstup:
1. Tabulka: hráč, veřejně uváděná cena nebo rozpětí, co je v ceně
   zahrnuto, odkud údaj pochází a k jakému datu
2. Cenová pásma: kolik jich na trhu je, co je pro každé typické
   a jakou hodnotu za tu cenu zákazník dostává
3. Cenové modely, které se v oboru používají (jednorázově, předplatné,
   podle objemu, freemium) a jak jsou rozšířené
4. Co cenu v tomhle oboru žene nahoru a dolů — konkrétní faktory
   s doložením, ne obecné ekonomické poučky
5. Výslovně odděl: ceny, které jsou veřejně uvedené, versus ceny,
   které jsou odhad nebo z druhé ruky

Nedělej doporučení, jakou cenu mám nastavit. Chci mapu trhu,
ne cenovou strategii.

Vrátí cenovou mapu s odděleným doloženým a odhadnutým. Bod 5 je nutný — bez něj se odhad tváří stejně jako ceník ze stránek. A pozor u ceníků „na vyžádání": absence veřejné ceny je informace o segmentu, ne díra v rešerši.

Podklad pro strategii

Když report jde na jednání vedení, mění se hlavně formát: vedení nečte osm stránek, čte půl stránky a ptá se na čísla.

Hloubková rešerše jako podklad pro strategické jednání.

Otázka: [otázka]. Rozhodnutí, které na jednání padne: [rozhodnutí].
Publikum: [vedení firmy / majitel / představenstvo], znají [co už vědí],
neznají [co je potřeba vysvětlit].

Výstup přesně v tomhle pořadí:
1. Jedna stránka shrnutí: situace, tři nejdůležitější zjištění,
   co z toho plyne pro rozhodnutí, jaká je hlavní nejistota
2. Pět čísel, která na jednání zazní — u každého zdroj, rok a jednou
   větou, co přesně měří (aby se dalo obhájit, když se někdo zeptá)
3. Rizika: co se může pokazit, jak pravděpodobné to je a co by
   to znamenalo — seřazeno podle dopadu
4. Tři otázky, na které rešerše neodpověděla a které musí padnout
   na jednání
5. Detailní příloha se zdroji a podrobnostmi pro toho, kdo se bude ptát

Piš věcně a bez marketingového jazyka. Žádné „strategická příležitost"
a „synergie". Krátké věty, konkrétní čísla.

Vrátí materiál rozdělený na to, co se čte, a to, co se dokládá. Bod 2 je nejdůležitější: pět čísel, u kterých víte rok a metodiku, je na jednání víc než dvacet čísel bez kontextu.

Due diligence dodavatele

Prověření protistrany před podpisem. Tady je zvlášť důležité oddělit veřejně doložitelné od dojmů.

Hloubková rešerše: prověření dodavatele.

Subjekt: [název firmy], [země], obor [obor].
Kontext: zvažujeme s nimi [typ spolupráce] v rozsahu [řádově].

Výstup:
1. Základní profil: kdy vznikla, kdo ji vlastní a řídí, kde působí,
   jak velká je — u každého údaje zdroj a datum
2. Historie a stabilita: jak dlouho v oboru, změny vlastníka,
   restrukturalizace, přejmenování
3. Veřejně dohledatelné signály: soudní spory, insolvence, exekuce,
   sankce, regulatorní zásahy, opakované stížnosti zákazníků —
   u každého uveď zdroj a jestli je věc uzavřená nebo běžící
4. Reference a reputace: kdo o nich veřejně mluví, jak, a jestli jde
   o nezávislé zdroje nebo o jejich vlastní materiály
5. Červené vlajky: co konkrétního by mě mělo znepokojit
6. Co se z veřejných zdrojů zjistit nedá a co si musím vyžádat
   přímo od nich nebo z oficiálních rejstříků

Pravidla: přísně odděluj doložená fakta od dojmů z diskuzí.
U negativních tvrzení buď obzvlášť opatrný — pokud nemáš solidní
zdroj, napiš to jako neověřenou zmínku, ne jako fakt.

Vrátí profil s oddělenými fakty a signály. Dvě věci berte vážně: negativní tvrzení o firmě bez solidního zdroje neopakujte dál — může být nepravdivé a mít právní dohru. A veřejné rejstříky si projděte sami; AI vás na ně navede, ale výpis z obchodního či insolvenčního rejstříku otevřete vlastníma rukama. Na kontrolu smlouvy pak navazuje tip smlouva před podpisem.

Fáze 5: spojení s vlastními daty firmy

Tady je hodnota, kterou samotná rešerše nedá. Report o trhu je zajímavý; report porovnaný s vašimi čísly je rozhodnutí.

Co spojit a jak

Typické páry: ceny konkurence proti vašemu ceníku. Kanály na trhu proti tomu, odkud vám reálně chodí zákazníci. Segmenty z reportu proti struktuře vašich tržeb. Rizika z rešerše proti tomu, jak jste na ně připraveni.

Zásadní pravidlo předem: interní čísla patří výhradně do placeného nebo firemního účtu se smluvní ochranou dat, ne do volně dostupného chatu. A co jde anonymizovat, anonymizujte — místo jmen klientů „klient A", místo přesných částek řádové kategorie. A pravidlo pro čísla platí i tady: souhrny počítá skript nad exportem, ne model v chatu.

Přikládám dvě věci: report z rešerše trhu a přehled našich vlastních
čísel (anonymizovaný export).

[report]

---

[naše data: např. struktura tržeb podle segmentů, cenové hladiny
našich produktů, odkud chodí zákazníci, marže po kategoriích]

Porovnej je a vrať:
1. Kde jsme v porovnání s trhem: cenově, segmentově, kanálově —
   konkrétně, s čísly z obou stran
2. Tři největší nesoulady: kde se náš předpoklad o trhu rozchází
   s tím, co říká rešerše
3. Kde máme silnou pozici, kterou z reportu nevyužíváme
4. Kde je náš segment nejzranitelnější podle toho, co dělá konkurence
5. Jaká data nám chybí, abychom tohle porovnání udělali pořádně

Nepočítej žádná nová čísla ani je neodhaduj — pracuj jen s tím,
co je v podkladech. Kde na porovnání nemáš data, napiš to.

Vrátí porovnání, ve kterém bývá bod 2 nejnepříjemnější a nejužitečnější. Poslední odstavec promptu je nutný: bez něj model dopočítá „přibližný podíl na trhu" a podobná čísla, která vypadají věrohodně a nemají oporu.

Kolik váhy dát čemu

Vaše data jsou přesná, ale úzká — vidíte jen své zákazníky. Rešerše je široká, ale nepřesná. Když si odporují, obvykle platí vaše data o vás a rešerše o trhu, a rozdíl mezi nimi je ta zajímavá informace: znamená to, že jste jiní než průměr, a stojí za to zjistit proč.

Průběžná aktualizace

U témat, ke kterým se vracíte (konkurence, ceny, regulace), mějte rešerši jako opakovanou úlohu, ne jednorázový projekt. Zadání uložte i s datem a pouštějte v rozumném rytmu — konkurence čtvrtletně, ceny podle dynamiky oboru, regulace podle toho, co se chystá. Claude umí plánované úlohy a rutiny, takže přehled může vznikat podle rozvrhu.

Nejvíc informace je pak v rozdílu mezi dvěma koly. Vložte oba reporty vedle sebe a nechte si vypsat, co se věcně změnilo, která tvrzení jsou v obou stejná a opřená o stejné zdroje (nejpevnější půda), u kterých se liší čísla (kandidáti na ověření — rozdíl bývá v metodice nebo roce) a co z prvního reportu zmizelo. Co je dopad a co šum, posuďte sami.

Nejčastější chyby

• Zadat téma místo rozhodnutí. „Konkurence v Polsku" vrátí esej. Zadání, ze kterého je jasné, mezi čím se rozhodujete a v jakém horizontu, vrátí podklad. Tahle jediná změna zlepší výsledek nejvíc.
• Neurčit formát výstupu. Bez zadané struktury dostanete text, který stejně přepisujete. Tabulka, seznam rizik, tři scénáře, půlstránkové shrnutí — řekněte to předem.
• Nekliknout na citace u čísel. Halucinace se u čísel vyskytují nejčastěji a poznají se nejhůř, protože vypadají přesně. Ověřuje se rok, zdroj a metodika — hlavně jestli číslo neplatí pro jiný segment nebo zemi.
• Brát převyprávění za zdroj. Statistika opsaná z článku, který ji opsal ze zprávy, bývá po třetím přeposlání jiná. Když report cituje přehledovku, doptejte se na původní práci.
• Nepustit druhé kolo. První rešerše hlavně ukáže, na co se máte ptát podruhé. Cílené doplnění na tři konkrétní díry je levnější a přesnější než nový široký běh.
• Vložit interní čísla do volného chatu. Ceníky, marže a klientské údaje patří výhradně do placeného či firemního účtu se smluvní ochranou dat, a i tam po anonymizaci.
• Nechat AI udělat závěr. Report může říct, co trh dělá. Jestli vstoupíte, za kolik prodáte a s kým podepíšete, rozhodujete vy — AI navrhuje, člověk schvaluje.

Nejlepší nástroje

• Claude — hloubková rešerše s prohledáváním webu a citacemi u tvrzení; report lze rovnou převést do tabulky nebo shrnutí pro vedení a v projektu s trvalým kontextem nemusíte popisovat firmu znovu.
• Ostatní velké AI nástroje — obdobný režim nabízí většina z nich; liší se hloubkou a zobrazením zdrojů. U důležitého rozhodnutí se vyplatí pustit zadání ve dvou nástrojích a porovnat.
• AI vyhledávání s citacemi — na doplňující otázky mezi koly rešerše; rychlejší než celý běh.
• Oborové a statistické databáze — pro tvrdá čísla zůstávají primárním zdrojem. AI vás k nim navede, ověření si udělejte tam.
• Veřejné rejstříky — obchodní a insolvenční rejstřík, registr smluv a podobné zdroje u due diligence otevřete vždy sami; jsou to primární doklady, ne převyprávění.
• Notion — kam report uložit i s datem a zadáním, aby se za čtvrt roku dal najít a porovnat s novým.

Co vám to přinese

• Čas: týden sběru zdrojů se mění na desítky minut běhu, hodinu ověřování a půlhodinu druhého kola. U opakovaných rešerší je úspora ještě větší, protože zadání máte hotové.
• Peníze: nepřímo, ale znatelně — rozhodnutí o vstupu, ceně nebo dodavateli, které stojí na ověřených číslech místo na dojmu z tří webů, se méně často předělává. Nejdražší je vstup na trh, u kterého jste až po půl roce zjistili překážky, o nichž jste nevěděli.
• Klid: report s odkazy se dá poslat kolegům, položit na stůl a obhájit. „Někde jsem četl" se obhájit nedá.
• Kvalita: širší záběr, než na jaký ručně dosáhnete, hlavně u cizojazyčných trhů a méně viditelných hráčů. A lepší otázky: první rešerše vám nejvíc ukáže, co jste si mysleli a co ve skutečnosti nevíte.

Pro tip

Zadejte stejnou otázku dvakrát, s odstupem a mírně jinou formulací — ideálně ve dvou různých nástrojích. Tvrzení, která se objeví v obou reportech se stejnými zdroji, jsou obvykle solidní; ta, která se objeví jen jednou, jsou kandidáti na ověření. U rozhodnutí, které stojí za týden práce, je druhý běh těch nejlevnějších dvacet minut, které utratíte.

A závěrečné pravidlo: rešerše nesnižuje nejistotu, ale zviditelňuje ji. Dobrý report vám neřekne, co dělat — řekne vám, co víte, co jen tušíte a co byste museli zjistit, aby se rozhodovalo líp. Když z něj vyjde, že hlavní číslo stojí na jediném dvouletém odhadu, není to selhání rešerše. Je to nejcennější věc, kterou jste se dozvěděli.